Poslední olympijská glosa (#5) – Královna sportu

Wotnauovy olympijské glosy #5 - Královna sportuKonec dobrý, všechno dobré. Tím nemluvím o slavnostním zakončení, které jsem radši nesledoval. Po všem, co se v Riu zpackalo, by mi vzájemné děkování a oceňování, které se na konci olympiády obvykle koná, jinak určitě hezký ceremoniál otrávilo. (A dobře mi tak. Přišel jsem kvůli tomuhle postoji o osmibitový olympijský moment, kdy se japonský premiér – příští hry pořádá Tokio – objevil na pódiu jako Mario.) Tím dobrým koncem myslím tu část olympiády, která nikdy nezklame po sportovní stránce.

Celý příspěvek

Rubriky: Sport | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Olympijské glosy #4 – Olympiáda někoho jiného

Wotnauovy olympijské glosy #4 - Olympiáda někoho jinéhoŽe v Riu kolabuje doprava? No budiž, to bývá takový olympijský evergreen. Že byli američtí i britští sportovci v Riu přepadeni? To v olympijských městech evergreen nebývá, ale někdo v loterii vyhrát musí – a že je v Riu vyšší šance na výhru než jinde, se všeobecně ví. Stížnosti atletů na olympijskou jídelnu už jsou trochu na pováženou, protože na rovinu: náklady na jídlo jsou ve srovnání s ostatními organizačními položkami spíš nízké, takže tady jde o nedostatek péče. A zelená voda v bazénech, které se dokonce musely vypouštět a znovu napouštět, je unikát.

Tohle všechno bych z pozice sportovního fanouška a sportovce-hobíka dokázal překousnout a v krizi se plácající Brazílii odpustit. Jednu věc ale Riu odpustit nedokážu.

Celý příspěvek

Rubriky: Sport | Štítky: , , , , | 2 komentáře

Olympijské glosy #3 – Sportovní pohádky

Wotnauovy olympijské glosy #3Poražených je ve sportu mnohem víc než vítězů, a tudíž příběhů o vítězstvích je mnohem méně než těch o prohrách. Ale nejspíš proto, že každá cesta na vrchol je výjimečná, se mezi nimi najde spousta příběhů téměř holywoodského formátu.

Celý příspěvek

Rubriky: Sport | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Olympijské glosy #2 – Nesnesitelná krutost sportu

Wotnauovy olympijské glosy #2V televizi vidíme ze sportu ani ne tak tu příslovečnou špičku ledovce, jako spíš odlesky slunečních paprsků od ní. Vítězství, emoce, We Are the Champions, hraje se hymna, na stožár stoupá státní vlajka. Až má člověk občas pocit, co že to ti naši dělají špatně, že nevyhrávají, když to vypadá tak snadně. Jenže sport dokáže být nejen nádherná, ale také příšerně bezcitná milenka.

Celý příspěvek

Rubriky: Sport | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Olympijské glosy #1 – Zahájení

Wotnauovy olympijské glosy #1A je to tady! Začala nám olympiáda a s ní i spousta zajímavých příběhů. U příběhů samozřejmě nemůžu chybět, a tak začínám tenhle seriál krátkých olympijských komentářů. Dnes ke slavnostnímu zahájení, proč má u mě Česká televize trojku a jedno nejmenované jiné médium velké černé mínus, co má společného zapálení olympijského ohně s Hérostratem a co udělalo člověku na zahájení radost.

Celý příspěvek

Rubriky: Sport | Štítky: , , , , | 2 komentáře

Radosti #4 – Z pohádky do pohádky

Příjemná hromadná dopravaBylo nebylo.

V tomhle konkrétním případě bylo.

Před ne tak zcela dávnými časy (okolo přelomu tisíciletí) jezdil s pražskou tramvají číslo 11 zvláštní, kouzelný řidič.

Občas třeba na zastávce do mikrofonu prohodil: „Do zadního vozu přistoupila paní s kočárkem. Pusťte ji, prosím, sednout. Díky!“

Nebo: „Pokud se mezi cestujícími nalézá pán jménem Vítek, nechť laskavě přijme mé blahopřání ke svým dnešním jmeninám.“

A taky vám na rozdíl od jiných městských hromadných dopravovatelů nezavřel dveře před nosem, když jste se tramvaj snažili doběhnout. Jednou jsem takhle jedenáctku dobíhal, řidič na mě dobře deset vteřin počkal, a tak když jsem nastupoval do posledních dveří zadního vozu, vystřihl jsem japonskou úklonu se sepjatýma rukama. O chvíli později interkom ožil: „To poděkování se mi moc líbilo. Nemáte zač.“

Od té doby se hodně změnilo. K lepšímu. Řidič, který na vás počká, už není naprostá výjimka, a jen opravdu málokdy se stane, že vám nějaký škodolibák při dobíhání hromadného dopravovadla téměř zacvakne nos do dveří a odjede bez vás. Řidiči se naučili chovat profesionálně. Nebo je třeba zákaznická zkušenost součástí kontrol, co já vím. Každopádně mě to těší.

Jenže s tou profesionalitou přišla … profesionalita. Zmizeli bezohlední parchanti, ale zmizeli i lidé jako můj pohádkový řidič, který jednoho dne zřejmě dojel na konečnou ve Strašnicích a šel si najít jiné pohádkové povolání – třeba strašit strašidla.

Tedy aspoň jsem si myslel, že zmizeli – dokud jsme se před pár dny s jedním kamarádem nevydali na Bezděz.

Celý příspěvek

Rubriky: Radosti | Štítky: , | 5 komentářů

Palec nahoru pro zeleného mimozemšťana

Palec nahoru zelenému mimozemšťanoviTak jsem si původně myslel, jak si udělám ve Věži čistě sportovní léto (blíží se olympiáda, která určitě něco pamětihodného a věžoidního nabídne), leč život si umínil, že tomu tak nebude. V poslední době se mi přihodily hned tři jiné věci, které si říkají o zpracování – a jak na potvoru žádná z nich nemá se sportem co dělat. Tady je první z nich.

Pokud se zrovna nevěnuju osmibitům, většinou na těchhle stránkách filozofuju, moralizuju, případně komentuju sport nebo umění. Dnes se s vámi ale chci podělit o zákaznickou zkušenost.

Celý příspěvek

Rubriky: Technika, Život | 3 komentáře

Povedený šampionát s portugalskou kaňkou

Portugalská kaňka na finále Eura

Když jsem psal předchozí dva příspěvky (o fandění a o Euru), ani jsem netušil, jak se mi během vyřazovacích bojů ta témata (ne)pěkně protnou. Ošklivých zápasů byla navzdory mým obavám v play-off sice jen těsně, ale přece jen menšina, konalo se i nějaké to překvapení, akorát na finále ulpěla nepěkná portugalská kaňka.

Celý příspěvek

Rubriky: Uncategorized | 6 komentářů

Zas ňákej fotbal aneb Postřehy k Euru

Česká vlajka na půl žerdi

Každé dva roky nastává chvíle, na kterou se fanoušci sportu a zvlášť fotbalu dlouho těší a kterou druhá polovina populace obvykle zaregistruje až v okamžiku konání se slovy „Jo von je zas ňákej fotbal.“ Pokud se k ní řadíte i vy, tak snad ani nemusíte číst dál.

Celý příspěvek

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Na fotbale aneb Národ černých pasažérů

Nástup týmů před zápasem s KoreouByl jsem se podívat na poslední přípravný zápas našeho fotbalového nároďáku před Eurem. Jednak jsem chtěl vidět hrát Tomáše Rosického a Petra Čecha, tak jako jsem před pár lety jel na desetiboj do Kladna, abych viděl závodit Romana Šebrleho. A druhak jsem na fotbale několik let nebyl a chtěl jsem se podívat, jestli se někam posunula fotbalová kultura.

Celý příspěvek

Rubriky: Uncategorized | 1 komentář