A pak že nerostou!

Čtyřsrdíčkolístek

Sice by bylo epesně poťouchlé a frikulínsky nezávislózní vyhlásit na wotnau.cz Pozitivní prosinec a pak demonstrativně něco publikovat až prvního ledna, ale byl by to taky podraz na čtenářích. Pročež po epesně cool víkendu stráveném mezi kamarády osmibitisty vykopávám #VanoceNaPohodu. A aby to bylo stylové a typicky wotnauovsky lehce patetické, nemůže být řeč o ničem jiném než o lásce.

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Štítky: , , , | Napsat komentář

Pozitivní prosinec aneb #VanoceNaPohodu

Vánoce na pohodu

Nemám rád Vánoce. Nechápejte mě špatně – nemám nic proti rozzářeným dětským očičkám, křesťanským svátkům, svátkům konzumu, uklízení, slavnostní atmosféře ani tradičním jídlům. Co mi na Vánocích vadí, je to, co způsobují. V prosinci začíná atmosféra okolo připomínat stále rostoucí napětí před bouřkou po týdnu veder.

Nutnost najít a koupit vhodné dárky pro příbuzné do několikátého kolene, uklidit, upéct cukroví – to všechno způsobuje stres. Setkání s podobně vystresovanými lidmi pak přinášejí zbytečné konflikty a následně ještě vyšší stres. V posledním týdnu před Vánocemi pak v ulicích a přeplněných obchodech dá pořádnou práci objevit aspoň jeden úsměv. A to všechno jen proto, aby se lidi mohli tři dny v roce tvářit, jak moc se mají rádi (jako kdyby jindy neměli) a jaký je ten náš svět úžasné místo (jako kdyby jindy nebyl).

Věřím, že lepší než nadávat na vánoční stres je zapálit svíčku na vánočním stromku, a proto jednostranně vyhlašuji

Pozitivní prosinec aneb #VanoceNaPohodu

V rámci Pozitivního prosince sám sobě slibuji:

1. Budu se vědomě snažit nestresovat svoje okolí.
2. Budu trpělivý s lidmi, kteří probouzejí moji nelibost
(v mém případě typicky lidi, kteří v nejužším místě uličky v supermarketu zastaví nákupní vozík a začnou dlouze studovat éčka v balení nějaké potraviny, nebo lidi, kteří se mají potřebu se v předvánočních davech probíjet kupředu, aby někde byli o půl minuty rychleji).
3. Budu se snažit nebýt protivný na lidi, kteří budou protivní na mě.
4. Budu se snažit vlídností a úsměvem snižovat množství stresu ve svém okolí.

Pokud se vám tahle myšlenka líbí, nic vám nebrání se k ní připojit nebo si ji modifikovat ke svému obrazu. Já jako bonus přidávám závazek publikovat v prosinci na wotnau.cz samé pozitivní příspěvky, takže pokud budete mít pocit, že ty #VanoceNaPohodu nějak nedopadají, přijďte si sem odpočinout.

Přeju nám všem pohodu nejen o svátcích, ale i v čase před nimi.

Rubriky: Život | Štítky: , | 2 komentáře

Proč by většina neměla mlčet

Mlčící většinaVšichni známe termín mlčící většina. Není nijak oficiálně definovaný, ale jeho význam byl dlouhá léta tak nějak intuitivně jasný. Jedni by bývali posílali kohokoli, kdo není sněhobílý, do plynu, druzí chtěli německou marku za tři koruny (a později Euro za pět), další trvali na tom, že letní čas je zlo a jeho odstraněním by byl nastolen ráj na zemi. Kdo se hlasitě neprojevoval, o tom se mělo za to, že se nehlásí k žádnému extrému. Být součástí mlčící většiny tedy znamenalo být normální a hlásit se ke zdravému rozumu. V důsledku toho bylo pro spoustu lidí svým způsobem pod úroveň nemlčet.

Jenže svět kolem nás se za poslední dvě desetiletí ukrutně rychle proměnil.

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Štítky: | 4 komentáře

Milí studenti, zůstaňte, jací jste… prosím!

Studenti a listopadPřed pár dny jsem v  internetové diskusi pod článkem zabývajícím se situací na ČVUT narazil na poznámku: „Kdy ti studenti studují, když furt čtu že se co chvíli shromažďují, demonstrují, pochodují atd.?“ [Gramatická chyba je součástí citovaného originálu.]

Instinktivně mě to nadzvedlo; víc než jiné podobné internetové komentáře lidí, kteří jsou se vším hned hotoví. Jenže jsem nevěděl proč. Secvaklo mi to až o pár dní později.

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Štítky: , , | 2 komentáře

Nic není jako dřív

Ani ta entropie už není, co bývalaŽijeme v bláznivé době, všechno je jinak a jednadvacáté století je úplně na houby. Alespoň to okolo sebe často slýchám a spěchám vám sdělit, že s tím naprosto souhlasím. Dnes už se nemůžete spolehnout ani na to (všichni Tři veteráni laskavě prominou), komu se hrozí a komu se mává.

Celý příspěvek

Rubriky: Osmibitové počítače, Osmibitový život, Život | Štítky: , , | 1 komentář

O „prostě“ málem sprostě

just just just just just just just just justTedy řeknu vám, že psaní umí být pěkná otrava. Zvlášť psaní knížek. A vůbec nejvíc, když píšete svou první. Spousta lidí vás nebere vážně. Další spousta lidí vás brala vážně, ale přestalo ji to bavit, protože vám to trvá moc dlouho (a vás to štve o to víc, že mají pravdu). Pár chudáků s komplexy si na vás brousí svůj ostrovtip. Jako byste vlastní nejistoty neměli dost. A k té nejistotě si můžete přihodit dalších padesát procent, pokud se snažíte psát svou první knížku cizozemsky. Pročež se vám dnes vypláču z toho, jak jsem se rozhodl, že The 8-Bit Way nedám z ruky, dokud ji po mně nepřečte rodilý mluvčí.

Celý příspěvek

Rubriky: E-knihy, Knihy, Osmibitový život, Život | Štítky: , , , , | 2 komentáře

Poslední olympijská glosa (#5) – Královna sportu

Wotnauovy olympijské glosy #5 - Královna sportuKonec dobrý, všechno dobré. Tím nemluvím o slavnostním zakončení, které jsem radši nesledoval. Po všem, co se v Riu zpackalo, by mi vzájemné děkování a oceňování, které se na konci olympiády obvykle koná, jinak určitě hezký ceremoniál otrávilo. (A dobře mi tak. Přišel jsem kvůli tomuhle postoji o osmibitový olympijský moment, kdy se japonský premiér – příští hry pořádá Tokio – objevil na pódiu jako Mario.) Tím dobrým koncem myslím tu část olympiády, která nikdy nezklame po sportovní stránce.

Celý příspěvek

Rubriky: Sport | Štítky: , , , , , | 1 komentář

Olympijské glosy #4 – Olympiáda někoho jiného

Wotnauovy olympijské glosy #4 - Olympiáda někoho jinéhoŽe v Riu kolabuje doprava? No budiž, to bývá takový olympijský evergreen. Že byli američtí i britští sportovci v Riu přepadeni? To v olympijských městech evergreen nebývá, ale někdo v loterii vyhrát musí – a že je v Riu vyšší šance na výhru než jinde, se všeobecně ví. Stížnosti atletů na olympijskou jídelnu už jsou trochu na pováženou, protože na rovinu: náklady na jídlo jsou ve srovnání s ostatními organizačními položkami spíš nízké, takže tady jde o nedostatek péče. A zelená voda v bazénech, které se dokonce musely vypouštět a znovu napouštět, je unikát.

Tohle všechno bych z pozice sportovního fanouška a sportovce-hobíka dokázal překousnout a v krizi se plácající Brazílii odpustit. Jednu věc ale Riu odpustit nedokážu.

Celý příspěvek

Rubriky: Sport | Štítky: , , , , | 2 komentáře

Olympijské glosy #3 – Sportovní pohádky

Wotnauovy olympijské glosy #3Poražených je ve sportu mnohem víc než vítězů, a tudíž příběhů o vítězstvích je mnohem méně než těch o prohrách. Ale nejspíš proto, že každá cesta na vrchol je výjimečná, se mezi nimi najde spousta příběhů téměř holywoodského formátu.

Celý příspěvek

Rubriky: Sport | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Olympijské glosy #2 – Nesnesitelná krutost sportu

Wotnauovy olympijské glosy #2V televizi vidíme ze sportu ani ne tak tu příslovečnou špičku ledovce, jako spíš odlesky slunečních paprsků od ní. Vítězství, emoce, We Are the Champions, hraje se hymna, na stožár stoupá státní vlajka. Až má člověk občas pocit, co že to ti naši dělají špatně, že nevyhrávají, když to vypadá tak snadně. Jenže sport dokáže být nejen nádherná, ale také příšerně bezcitná milenka.

Celý příspěvek

Rubriky: Sport | Štítky: , , , , | Napsat komentář