Nikdy mě nepřestane bavit, co všechno jsou markeťáci schopní udělat pro to, aby odlišili svůj produkt od ostatních.
Ti schopnější se vám pokusí něčím utkvět v paměti. Například obratem čistoskvoucí prádlo. Jazykový purista jako Wotnau sice skřípe zuby, ale účelu bylo dosaženo – pamatuje si.
Tedy téměř dosaženo. Vlastně vůbec ne dosaženo! Naopak, marketingová komunikace tu selhala na celé čáře, protože Wotnauovi nejen že to neexistující slovo pije krev, ale navíc mu neutkvělo to nejdůležitější – jméno značky!
Každopádně se tu aspoň někdo posnažil.
Jindy je ale slogan tak zoufalý, že je vám těch kreativně sterilních človíků až líto. Jako třeba včera mně, když jsem v místním supermarketu koukal po mléce a potkal jedno balení tak zábavné, že jsem vám ho musel blejsknout pro pobavení.
Člověk úplně vidí toho nešťastníka, jak se snaží vymyslet, jak vychválit trvanlivé mléko.
“Hm, hm, trvanlivé mléko… To je takové to, co se s ním dělají dělají ty psí kusy, aby déle vydrželo… Hm, hm, spotřebitel je čím dál informovanější a začíná mít pocit, že tyhle změny nejsou dobře… Parchant jeden, místo aby si vážil toho, že mu mlíko v lednici nezkysne, pořád by si jen něco vymejšlel… Hm, hm, tohle mi moc nepomůže… Zpátky k tématu… Co prodává potraviny? Čerstvost! Hm, hm, ale to nám u mléka s trvanlivostí pár měsíců zřejmě neprojde… Klikyhák!*”
* Místo obratu “Klikyhák!” si jazyků znalejší čtenář může doplnit nějaký autentický arabský termín ve významu “Heuréka!” Opravdu hardcore čtenář si ho může doplnit v kuvajtském dialektu.
Kromě zábavného nápisu si můžete všimnout opačných barevných konvencí. V Kuvajtu je červené mléko nízkotučné – a třeba bublinková voda je tu modrá, kdežto bublinek prostá je červená. (Foto: Wotnau)
Nápis, který mě tolik pobavil, říká: “Trvanlivé mléko – Vyrobeno ze 100% čerstvého mléka!”
Aby ses nedivil, az budes zase nekdy v Evrope, uz mame i polotucne cervene. Je to sice takova ta retezcova znacka euroshopper, jenze tim narusili system a na barvy se uz nelze spolehat 😉
A z toho, ze si nepamatujes z reklamy jmeno znacky si nic nedelej, ja si vetsinou nepamatuju ani druh vyrobku, na jakej reklama byla.
No já si z toho nic nedělám – zadavatel té reklamy by si měl rvát vlasy, nebo aspoň chlupy z beranice. 🙂
to by přeci tu beranici bolelo… nebo tedy její majitelku 😉
Pokud se ovšem beranicí nemyslí manželka od berana. 😀
Chceš snad tvrdit, že berani a beranice necítí, když jim někdo vytrhává ochlupení? A beranice by klidně mohla žít na nějaké biofarmě, jejíž majitelku by utrpení ubohé ovečky bolelo víc, než kdyby to někdo prováděl jí samé.
Pravda, ovečky obvykle nechodí na depilac dobrovolně…
Dalším krokem bude asi něco ve stylu: "Žádní
drcení bezdomovci!". Mé oblíbené XKCD má vedle tohoto
postřehu i další pěkné díly o marketingu, třeba "Marketing
Interview" a "Brand Identity"