Co jsem dělal o prázdninách (slohová práce k začátku školního roku)

Úvod

Máme druhého září, v Čechách začíná škola a já se před pár dny vrátil z prázdnin na Srí Lance. Tady je tedy pár slov o tom, jaké byly a co jsem během nich dělal.

Stať

Byly prima, což mě těší hnedle ze dvou důvodů. Jednak Nejúžasnější je stále mojí drahou polovičkou a já stále jejím drahým polovičákem, což je úspěch. Člověk si může dávat i méně ambiciozní cíle než absolvovat první společnou dovolenou po půlroce bez kontaktu tak, že odjede s bandou dalších pěti lidí na jiný světadíl a tam se honí za slony a pamětihodnostmi. A nejen že jsme to přežili, dokonce se nám to i líbilo. A to je ten druhý důvod – oběma. Wotnau je totiž v zásadě tvor nestěhovavý a dovolené typu adventure odjakživa odmítá. Takže nezbývá než poděkovat Nejúžasnější za trpělivost a Cokeovi a Abandinovi za přízeň.

Jako správný student jsem o prázdninách nezanedbával učení. Naučil jsem se třeba, že lidé jsou různé všude na světě. Rovněž různé techniky smlouvání (kdyby mi nebylo tak strašně proti srsti, třeba bych se do Asie chtěl i vrátit). Nebo třeba to, že Štěpán Kopřiva měl v povídce Den, kdy zemřel Richard Stark bohužel pravdu.

Při návštěvě pevnosti na Sigirijské skále jsem přemýšlel o smyslu turistiky. Naopak sám jsem si turistiku naplno užíval při nočním výstupu na Adam’s Peak.

Díky Nejúžasnější ženě na světě, která mi jakožto hlavní organizátorka celé taškařice přihrála do programu příslušný prostor, jsem měl šanci aspoň malinko mrknout po stopách A. C. Clarka v Colombu. A protože bylo světlo mého života tak laskavé, že pátrání i fotograficky zdokumentovalo, tak až se se mnou podělí o fotky, podělím se já s vámi o celý příběh.

No a nakonec v Colombu na letišti lehl počítačový systém, díky čemuž mi následně uletěl spoj z Emirátů, ale zas tak úplně to nevadilo, protože mi odysseu zpříjemnila jedna milá letuška (tak, a je oheň na střeše, protože tenhle příběh ještě nezná ani Nejúžasnější).

Závěr

A jaký že je smysl tohohle příspěvku? Těm, které to zajímá, dát vědět, že jsem zpátky v Kuvajtu bez újmy na zdraví či citech. A všechny laskavé čtenáře trochu navnadit, protože o výše nakousnutých tématech samozřejmě chystám příslušně plnotučná slohová cvičení. Do té doby nezlobte pány učitele a paní učitelky a mějte se hezky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kuvajt, Život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *