Milí studenti, zůstaňte, jací jste… prosím!

Studenti a listopadPřed pár dny jsem v  internetové diskusi pod článkem zabývajícím se situací na ČVUT narazil na poznámku: „Kdy ti studenti studují, když furt čtu že se co chvíli shromažďují, demonstrují, pochodují atd.?“ [Gramatická chyba je součástí citovaného originálu.]

Instinktivně mě to nadzvedlo; víc než jiné podobné internetové komentáře lidí, kteří jsou se vším hned hotoví. Jenže jsem nevěděl proč. Secvaklo mi to až o pár dní později.

Ať už člověk fandí Spartě, Slavii, Hradu nebo Kavárně, na jednom se dnes shodují téměř všichni: média přestávají být zdrojem objektivního zpravodajství a daleko spíš nám předkládají takovou verzi reality, která se hodí jejich vlastníkům. Trojúhelníčkáři si vzpomenou na příkaz vedení Primy, že všechny zprávy o uprchlících musí mít negativní vyznění, kolečkáři na to, jak jednostranně se před americkými prezidentskými volbami u nás informovalo o Donaldu Trumpovi.

Novináři tak přestávají být hlídacími psy demokracie – a o to víc by jimi měli zůstat právě studenti, možná ti nejlepší strážci demokracie vůbec.

Mladí lidé jsou nejcitlivější na dobro a zlo. Nejsou otřískaní životem, okoralí a rezignovaní. Proto ani netrpí pocitem, že ať bude vládnout Losna nebo Mažňák, pro ně jako občany se stejně nic nezmění.

Mají ideály, ale nemají mocenské zájmy, což je důležitější, než se zdá. Ideál je cíl. Potenciální diktátoři si za svými cíli jdou nejdůsledněji a jiní idealisti, kteří začnou křičet, že tady něco není v pořádku, jsou systémem včasného varování – a v některých případech i poslední šance.

A vůbec nejdůležitější je, že se studenti nebojí. Nemají děti, pomsty na nichž by se obávali, nemají hypotéky, kvůli jejichž splácení by raději drželi ústa a krok, nebo sociální status, kvůli kterému by vážili slova tak pečlivě, že by vlastně neřekli vůbec nic. Eventuálně ani dost životních zkušeností na to, aby věděli, do jakého průšvihu se můžou řítit nebo s jakými silami si zahrávat.

Takže milí studenti, předpokládám, že je spousta věcí, ve kterých se spoustou z vás nesouhlasím, ať už jsou to názory na politiku, kulturu nebo cokoli jiného. Ale i tak vás moc prosím: nepřestávejte se shromažďovat, demonstrovat, pochodovat atd. Protože pokud v té naší štole přestanou čiřikat kanárci, bude to nejspíš znamenat, že už jsme všichni mrtví.

Příspěvek byl publikován v rubrice Život se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Milí studenti, zůstaňte, jací jste… prosím!

  1. Mummysha napsal:

    Zlatá slova i úsudek. A jak tě napadli ti kanárci bych opravdu ráda věděla. I ten obrázek se povedl! (A já furt nic!)

    • Jason napsal:

      Dík. Pokud jde o kanárky, inspirace si umí najít nečekané cestičky. O jejich funkci v hornictví jsem samozřejmě kdysi kdesi četl a nedávno mi ji připomněl geniální film Příchozí (který zcela výjimečně ze svých protichůdných pozic pochválili jak Mirka Spáčilová, tak František Fuka).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.