A je tu slíbená zpráva o tom, jak pokračují práce na Osmibitovém životě:
Za poslední dva týdny jsem zrevidoval šest kapitol, přesně podle plánu. Celkově mám tedy stále cca týden náskoku.
Kapitoly, kterými jsem se zabýval, tvoří část věnovanou osmibitové hudbě. Najdete v nich mimo jiné příběhy o tom, …
- … že nám osmibitistům nikdo nerozumí a naše okolí odmítá brát melodie linoucí se z našich miláčků za hudbu. A že když se vám to povede vašemu okolí vyvrátit, tak to stojí za to.
- … jak jsem jako teenager poslouchal kazetu s commodorskou hudbou, i když jsem ji neměl po ruce.
- … jak slavné počítačové melodie žijí druhý život v podobě komerčních alb i remixů zdarma.
- … jak jsem přišel ke třem CD, která pro mě ze své tvorby osobně vybral a nahrál Marcus Siebold, autor commodorské hudby k Turricanovi II a Enforcerovi.
A spoustu dalších, které nebudu prozrazovat, ať se máte na co těšit.
Příští update zveřejním v sobotu 7. června.
Držím palce. Už aby to bylo a já měl knihu doma…:o)
Martin
Dík, budu se snažit! Mám poslední dobou radost z tvaru, který mi to dostává pod rukama, tak snad to i čtenáři uvidí podobně. 🙂
Budou Osmibitovému životu rozumět i geronti?
Ahoj Mummysho, vítám tě na mých stránkách a drakuluju k vítězství nad systémem vkládání komentářů. 🙂 Tedy nevím jak geronti, ale snažím se to psát tak, aby lidé, kteří ve svém okolí mají či měli někoho zasaženého osmibitovými počítači, mohli při čtení pokyvovat hlavou a pochechtávat se u toho, případně si říkat “Jo ahááá!” A vzhledem k tomu, že bez tebe by z povícero důvodů Osmibitového života nebylo, tak bys měla mít poměrně slušnou šanci se orientovat.
No paráda. Slibuju, že tě podpořím zakoupením obou jazykových mutantů. A to i v případě, že bys mě poctil důvěrou pro proofreading 🙂
Pokud budeš diverzifikovat korektory do skupin podle míry 8-bitového postižení, můžeš si mě zařadit mezi mírně zasažené – půjčoval jsem si od strejdy ZX Spectrum, u kamarádů jsme pařili na Atárku 800XL a C=64. Nikdy jsem na nich ale neprogramoval vyjma školního PP01.
Z oboru jsem četl asi jen Počítačové hry od Franty Fuky a hodně jsem si užil knihu Masters of Doom o id Software (která už má ale těžiště v dobách vícebitových). Tvůj přístup ale slibuje velmi osobní prožitky a pohled na celé téma.
8-bity pro mě byly poměrně hluboko zasunutá vzpomínka na dětství a první kontakty s počítači (jak dlouho já si třeba sám od sebe nevybavil pojmy jako peek a poke :-), ale musím říct, že jsi ve mě vyvolal velké těšení na připomenutí si té atmosféry a počtení si o věcech a zážitcích, kterými jsem třeba v té době sám neprošel.
Zároveň taky oceňuji tvůj racionální přístup a snahu zacílit na globální čtenářstvo. Velmi ti v tom fandím a doufám v epochální úspěch!
btw: je skvělé, že práce postupuje mílovými kroky bez záseků, ale při všech zmínkách o tvé organizovanosti (rozplánování prací na jednotlivých typech kapitol, pravidelné bi-weekly status updaty, apod.) se nemohu ubránit úsměvu a vzpomínce na Básníky (dovolená v Jugoslávii, druhé dítě, samá pozitiva a sociální jistoty… 😉 No offense.
Nechť jsou ti múzy nakloněny.
Všechno dobré.
Fungo, Wotnau-sane.
Fungo, Natome!
Díky, přesně tohle jsem potřeboval na konci týdne, ve kterém jsem vrazil necelých 12 hodin času do revize jediné kapitoly, která se mi za pochodu stihla rozpadnout na tři menší a zároveň o víc než polovinu nabobtnat. Ke konci jsem si říkal, že kdybych to byl býval věděl, byl bych ji prostě napsal znovu od nuly.
Jakožto “mírně postižený” jsi přesně moje cílovka – v téhle kategorii očekávám největší šíři potenciální čtenářské základny. Takže pokud jsi ochotný být jedním z beta-čtenářů, budu jedině nadšený.
Když jsi zmínil Fukovy Počítačové hry I a II, vřele doporučuju Bludiště počítačových her od Bohuslava Blažka (k mání např. na http://softhouse.speccy.cz/documents/download/Bludiste_pocitacovych_her.pdf). Je to něco mezi povídáním o osmibitech a sociologickou sondou. Pro mě jako dítě to hlavně byl důkaz, že když se o počítačových hrách píší úúúplně seriózní knihy, tak to s tím hraním nemůže být tak zlé, jak se tváří naši rodiče. 🙂
Pokud jde o epochální celosvětový úspěch, pomalu se smiřuju s myšlenkou na facebookový účet, vlastní youtubový kanál atd., protože bez propagace to nepůjde. Aspoň se zas něco naučím.
Ad Básníci – to je, hm, nikoli sebeobrana, ale sebeútok. Zaregistroval jsem u sebe rostoucí obavy z toho, že knížka bude časem hotová a budu muset s kůží na trh, a tak jsem raději zveřejnil datum vydání, aby už nebylo cesty zpět. Updaty mají stejný účel. Navíc s tím, že příští projekt bych rád zkusil na Indiegogo, protože se bez financování neobejde, už si zvykám na zveřejňování updatů, aby bylo jasné, že na projektu se pracuje a důvěra (teď) a chechtáky (příští projekt) čtenářů nejsou v nenávratnu.
Zdravím Evu, prcky a ještěry, mějte se žůžobombově!
Dík za tip na literární výplň, než vyjde 8-bitový trhák roku 🙂
Vůbec nevím, co je to osmibit, ale na knížku se těším protože snad pochopím…a budu říkat: “Jóóó, ahááá!”. V každém případě drakuluju k apdejtu 1, svěží počteníčko, těším se na další.
No jo, to je ten problém s nepozornými čtenáři. Tak třeba hned ve druhé větě reportáže z Foreveru se můžeš dočíst: “Byla věnována osmibitovým počítačům – to jsou taková ta ZX Spectra, Atari a Commodory z dob vašeho mládí […]” 🙂