Povedený šampionát s portugalskou kaňkou

Portugalská kaňka na finále Eura

Když jsem psal předchozí dva příspěvky (o fandění a o Euru), ani jsem netušil, jak se mi během vyřazovacích bojů ta témata (ne)pěkně protnou. Ošklivých zápasů byla navzdory mým obavám v play-off sice jen těsně, ale přece jen menšina, konalo se i nějaké to překvapení, akorát na finále ulpěla nepěkná portugalská kaňka.

Destrukce nevede vždycky k úspěchu

Fotbal, jak známo, nemá logiku a není spravedlivý. I když… Letos výrazně méně než dřív vyhrávala úporná defenziva.

A tak Poláci sice se svou taktikou „když dáme gól, tak se zakopeme na pozicích a už z nich nevylezeme“ ještě na penalty přešli přes Švýcary (za které dal famózními nůžkami gól turnaje Shaqiri), ale pak stejným způsobem prohráli s Portugalci. Ti předtím v prodloužení porazili podobně opatrné Chorvaty v nejošklivějším zápase, kde v základní hrací době nešla ani jedna střela na žádnou z branek. Podobně slabý byl zápas Španělů s Italy – byť Taliáni nakonec dali nezvykle krotkým Španělům dva góly a překvapivě postoupili, ke koukání to moc nebylo.

Severní Irsko šlo do zápasu s Walesem s tím, že bude hlavně bránit. Prohrálo. Belgičané porazili 4:0 sympatické Maďary (takový konec si parta okolo tepláků Gábora Királyho nezasloužila), ale proti Walesu ve čtvrtfinále už chtěli být opatrní. Dali gól a zalezli. Jenže Velšané se zvedli, dali Belgičanům trojku a senzačně postoupili do semifinále! V něm se rozhodli hrát defenzivně proti Portugalsku a vypadli. Italové hráli proti Německu prešovský beton – prohráli na penalty.

Útočit? Jste se zbláznili, ne?

Takhle často vypadají zápasy takzvaných fotbalově vyspělých týmů. Oba jsou si tak vědomy síly soupeře a jeho schopnosti trestat chyby, že se samy radši o nic nepokusí.

Chtělo by se říct, že největší obětí ukrutného bránění se stali Němci, ale ti spíš spáchali týmovou sebevraždu. V semifinále přehrávali Frantíky na všech frontách, jen ten gól ne a ne dát. Pak ale těsně před poločasem naprosto nesmyslně zahrál rukou Schweinsteiger, jindy Pan Spolehlivý, a Francouzi šli do vedení. A ve druhém poločase si vybral slabou chvilku nejlepší gólman na světě Manuel Neuer, zbytečně vyběhl, míč, pro který šel, sotva trefil a naservíroval ho přímo k nohám francouzského útočníka. Takže ač byli celý zápas lepší, Němci nakonec o dva góly prohráli.

“HU!”

Ozdobou Eura byli fanoušci Walesu a Islandu. Svým týmům fandili vždy po celý zápas bez ohledu na skóre a nezaznamenal jsem, že by ztropili jakékoli výtržnosti.

Velšané připravili svým hráčům krásnou děkovačku i po prohraném semifinále s Portugalci a stejně tak Islanďané o kolo dřív, když vypadli 2:5 s Francií. V závěru prvního poločasu, kdy dostali gól na 0:4, byl vlastně jediný moment, kdy islandští diváci na chvíli zmlkli a svůj tým nepovzbuzovali. Přes poločas se ale oklepali a fandili dál. Tým jim pak vrátil úsměvy na tváře aspoň dvěma čestnými góly.

Island se vůbec zapsal do dějin šampionátu i sportu obecně. Jednak šlo o nejmenší zemi všech dob, která se dostala do play-off. Druhak díky vítězství 2:1 nad Anglií jen tři dny po hlasování o brexitu inspirovali vtípek, že jen Anglie dokáže odejít z Evropy dvakrát během jednoho týdne. A třeťak je tu „hučení“ při postupném roztleskávání (které na Islandu sice nevymysleli, ale dodali mu tu správnou šťávu). To si od nich nejprve vypůjčili francouzští diváci pro svůj tým a o víkendu už jsem ho slyšel i v přenosu z atletického mistrovství Evropy v Amsterdamu.

Fandění je strašná dřina

Finále ukázalo, že být fotbalovým fanouškem může občas být pěkná dřina. Žádný z mých favoritů se do finále nedostal a já se nemohl rozhodnout, komu přát vítězství. Posuďte sami…

Jako národ jsou mi sympatičtější skromní Portugalci.

Ti ale zase po většinu mistrovství produkovali výrazně ošklivější fotbal než Francouzi. Za Francii navíc hrál srdcař Payet, pro kterého reprezentovat svou zemi je zjevně čest, což se dnes u vrcholových sportovců tak často nevídá.

Portugalci zas měli Ronalda, jehož zažranost do fotbalu by se dala srovnat s bývalým německým gólmanem Oliverem Kahnem. (Že některé dojmy zůstávají v paměti dlouho, osvědčil i Jaromír Bosák, který ve čtvrtfinále Německa s Itálií v jednu chvíli řekl „Jediným italským hráčem před Kahnovou brankou…“ Ani se přitom nezarazil a pochybuju, že si to vůbec uvědomil. Přitom Oliver Kahn ukončil kariéru už před osmi lety.)

Jenže Portugalci mají také Pepého, který se mi znechutil ve finále Ligy mistrů, kdy dvakrát nebo třikrát, když přišel do peříčkového kontaktu se soupeřem někde mezi rameny a konečky vlasů, padl k zemi jak podťatý, svíjel se a předstíral, že inkasoval úmyslný úder do obličeje. Dokud tohle fotbal nezačne třeba i ex post na základě záznamu přísně trestat, kredit si u veřejnosti nezvedne.

Tak jsem se nakonec po dlouhém váhání rozhodl fandit Francouzům.

Načež hnedle na začátku můj oblíbenec Payet z přemíry motivace šel do Ronalda tak ostře, že ho zranil. Portugalci proto zápas odehráli bez své největší hvězdy.

No uznejte – jak se má člověk v tomhle guláši pro a proti rozhodnout, komu fandit?

 

Fandění je pěkná makačka!

Fandění je pěkná makačka!

Finále bylo nečekaně koukabilní. Francouze hnalo domácí publikum a zjevně chtěli vyhrát v normální hrací době, Portugalci byli, jako po celý šampionát, opatrnější, ale i oni hráli dopředu a dostali se do několika šancí. K vidění bylo i pár technických fines, prostě na finále nebývale pohledný zápas. Že se po výsledku 0:0 prodlužovalo, tak byla spíš otázka smůly na obou stranách než typického zápasu obran.

Prodloužení mi ale finále i budoucí šampiony bohužel znechutilo. Na začátku jeho druhé poloviny prodloužení se prudce nastřelený míč odrazil z klubka hráčů a Portugalec Moutinho začal vyskakovat jak čertík z krabičky, že ruka. Sudí Clattenburg po chvilce hru přece jen přerušil a dal Francouzi Koscielnému za úmyslnou ruku žlutou kartu. Koscielny se ovšem dušoval, že on tedy rozhodně rukou nehrál. Což bývá k vidění poměrně často – a většinou to bývá divadlo.

Tentokrát nebylo. Opakovačka jasně ukázala, že rukou nehrál Francouz, ale naopak portugalský útočník Éder. Který při verdiktu rozhodčího ani nepípnul. Francouzi inkasovali kartu a kopal se přímý kop. K němu se postavil Guerreiro a… Prásk! Míč trefil břevno a od něj se odrazil … ven před branku. Portugalci se právě málem díky podvodu stali mistry Evropy!

Obrana míč odkopla, následoval aut a po něm se dostal k míči právě Éder, který nádhernou ranou po zemi Portugalcům titul přece jen vystřelil.

I kdyby vítězný gól padl hned z toho nespravedlivého přímáku, stejně by spousta lidí říkala, že to, že gól byl nespravedlivý, ještě neznamená, že by Francie jinak vyhrála, případně že Portugalci si to za ta léta snahy stejně zasloužili atd. Zrovna tak si nedělám iluze, že kdyby se situace odehrála v opačném gardu, bylo by něco jinak.

To všechno vím. Jenom sám jako aktivní sportovec pořád nedokážu pochopit, že někoho takhle získané vítězství těší.

Příspěvek byl publikován v rubrice Ostatní. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů: Povedený šampionát s portugalskou kaňkou

  1. Mummysha napsal:

    Já s tebou souhlasím, ale současně si uvědomuji, jak by se lidstvo proměnilo, kdyby místo řevu v arénách vyrazily ty statisíce fanoušků s mičudou na hřiště či louku či na ulici a pořádaly by se turnaje už mezi malými kluky. Ale asi by nebylo dost místa, to pro samé auťáky. Howgh!

    • Jason napsal:

      Přesně tak. Nedávno jsem četl zábavný článek o tom, jak přes den důchodci na sídlištích volají městskou policii, protože je ruší zvuky děcek hrajících si na dětském hřišti. Chudáci měšťáci, kdyby si vyrazil hrát celý národ. 😀
      Ale vážně – neviděl bych to tak černě. Vždyť právě takovéhle povedené šampionáty (ideálně bez portugalských kaněk) jsou momentem, kdy si děcko řekne: “Tohle chci taky dělat!”

  2. Mummysha napsal:

    A ještě jsem zapomněla projevit velké nadšení nad opravdu povedenými obrázky!

    • Jason napsal:

      Dík! Jednak proto, že mi jejich příprava žere poměrně dost času, a hlavně proto, že grafický talent se u mě vyskytuje v záporném množství, takže když se zadaří, mám z toho nejspíš větší radost než čtenáři.

  3. JM napsal:

    Ač nejsem příznivec fotbalu (nechápu, proč se 20 lidí honí za jedním míčem, alespoň brankáři mají rozum a neběhají), tak finále jsem sledoval. Byl jsem toho času ve Francii, všude davy fanoušků, hospody lákaly na Portugalsko vs. Champions, tak to jsem musel vědět, o čem se bude druhý den mluvit. Sledoval jsem na pokoji, živě v televizi s francouzským komentářem a zároveň na notebooku o 40 s zpožděně s českým. Mělo to svou výhodu – pěkné akce jsem si mohl prohlédnout znova v češtině a české napjaté komentáře mně nechávaly chladným, neboť jsem z tv viděl, že je to stále 0:0.
    Jo, a Francouzi druhý den na konferenci o fotbale neřekli ani slovo 🙂

    • Jason napsal:

      No jasně že neřekli! Francouzi přece nemůžou prohrát, a kdyby náhodou jo, tak je to chyba v matrixu a ve skutečnosti se to nikdy nestalo. 😉 (Ale ne, kecám – s Frantíkama nemám moc zkušeností a ten jeden, kterého znám z Foreveru, je strašně prima člověk. Ale zase – to jsou na Foreveru, s výjimkou Poláků, snad všichni.)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.