Čarodějova věž

Když jsem se rozhodoval, zda do Kuvajtu jít, byl pro mě možná rozhodujícím argumentem babylon národů, který tu panuje. Zatím jsem v našem týmu našel Turkyni, Tunisanku, tři Indy, dva Kuvajťany a dál Pákistánce, Syřana, Jordánce, Rumuna, Litevce a Novozélanďana, a to ještě zdaleka neznám všechny kolegy na patře, o jiných částech firmy ani nemluvě (odkud třeba může být takový Carmelo, případně Iyad?).

Nejde ale jen o lidi. To se takhle vrátím z nákupního centra na hotel a ze zvědavosti začnu okukovat obaly. A je to podobně strakatá záležitost jako náš tým! Postupně vybaluji pákistánské mandarinky, filipínské banány, jakýsi druh fazolí s chilli vyráběný firmou California Garden v Dubaji, arabský chléb, americké lupínky dovážené přes Jordánsko, jablečný džus vyráběný v Saúdské Arábii, klávesnici k počítači vyrobenou v Číně a vodu ze skotské Vysočiny. Fazolky tedy byly pěkně hnusné, ale jinak nebyl důvod si stěžovat.

Píšu o tom nejúžasnější ženě na světě.

“Je fakt, že v Kuvajtu si toho moc nevypěstují,” odpovídá mi. To má tedy pravdu.

Ale aspoň ten klávesnicovník by jim tu růst mohl, co myslíte?

Když jsem se kdysi zmínil před kolegyní Jitkou S., že uvažuju o práci v zahraničí, řekla mi: “Jestli budeš moct, určitě do toho jdi! Já pracovala v několika zemích, a nejhůř se mi vždycky dělalo s Čechama!”

Zatím nechci srovnávat, ale musím říct, že tým, do kterého jsem přišel, nemá chybu. Všichni jsou pod tlakem, všichni makají deset a více hodin denně – a přestože mají plné kalendáře, když něco potřebuju, najdou si na mě čas, snaží se mi pomoct a přidají i small talk a úsměv.

Nicméně soudě podle prvního týdne, korporace jsou všude na světě stejné, ať už v nich pracují budižkničemové nebo svatí. Tady máte pár příkladů. Celý příspěvek →

Tak mám za sebou první týden v Kuvajtu, ale ještě vám dlužím pár slov o tom, jaký vůbec byl první den.

Původně jsem chtěl tenhle post v narážce na Heinleina nazvat Wotnau začíná grokovat Kuvajt aneb Introvertní cizinec v cizí zemi, ale toho si se mnou užijete ještě dost, takže k věci, a při troše štěstí stručněji než minule. Celý příspěvek →

Kompletně zrušit jen nedávno přestěhovanou domácnost a zabalit na mnohaměsíční pobyt v Asii mi trvá déle, než byl můj nejpesimističtější odhad, ale nakonec s velkou pomocí nejúžasnější ženy na světě a dvou taxíků jsem přece jen sbalený, dozvídám se, že odhlásit se od zdravotního pojištění můžu i písemně, krátce se loučím i s mámou, na letišti s Evou a na last call beze spěchu přicházím na gate pro let do Istanbulu. Celý příspěvek →

Tak, a mám život naruby. Ještě před třemi měsíci jsem měl domov, zakládal jsem živnost a měl jsem rozepsanou knihu, kterou jsem chtěl někdy touhle dobou dokončovat a připravovat k vydání v elektronické formě. Teď nemám ani jedno z toho; jen vágní plány, kdy se k čemu zase dostanu. Celý příspěvek →