Čarodějova věž

S litevským kolegou Gedasem, který dokáže přemýšlet mimo krabici, mám leccos společného. Oba jsme Evropani. Sedíme u jednoho openspacového čtyřstolu (dle JirkaSovy připomínky v diskusi se tomu v češtině říká hnízdo – škoda že nám do něj šéfové nenosí jídlo, nýbrž práci). Jsme jediní dva blonďáci na marketingu. Asi jsme si i trochu podobní – když jsme nedávno šli na meeting s indickými kolegy pečujícími o naši mobilní síť, padla otázka, jestli nejsme příbuzní. A – oba máme pro místní obtížně vyslovitelné jméno. Celý příspěvek →

Korporátní svět je plný klišé. Ne že by s vašimi názory či předpoklady kolegové z jiných oddělení nesouhlasili, oni je jen challengují. Jestliže firma ořezává náklady, tak nešetří, nepropouští, ale identifikuje příležitosti k optimalizaci. Další příklady si zkušení harcovníci doplní sami a ostatní nám mohou náš veselý život tiše závidět.

Některé bullshitové výrazy jsou ale natolik provařené, že už i v těch největších firmách vyšly z módy. Trvalo třeba dost dlouho, než si u mě moje šéfová zase zvýšila rating, který jsem jí výrazně srazil, když jsem zjistil, že tak jednou týdně použije slovo leverage. A minulý týden mě vážně zarazil můj jinak normální litevský kolega, když na meetingu v rámci našeho oddělení prohlásil: “We have to think out of the box.”

Thinking out of the box je jeden z výrazů, ze kterých obracím oči v sloup. Jeho smyslem je nalezení nového, neotřelého pohledu na věc, který přináší nekonvenční řešení (a následně mergle). V praxi se ale používá, když dotyčný chce vyjádřit něco jako “Už vážně nevím, co s tím. Chtělo by to zázrak.” Po dnešku ale Gedasovi oficiálně přiznávám plné právo tenhle obrat používat, jak se mu zlíbí. Celý příspěvek →

Dnes začneme Saturninem, projdeme pár zjevně vzájemně souvisejících témat jako tvar měsíce, využití zatravněných ploch či čtverečkované sešity, a skončíme u otakárků, baboček a slané vody.

To já jen abyste neřekli, že jsem vás nevaroval. Celý příspěvek →

Vždycky, když někdo nadává na Prahu a Pražáky, jak jsou nemorální, nadřazení, zkažení, odtažití a kdovíco ještě, můžu si být jistý, že moje maminka (jejíž tatínek byl jihočech a maminka měla kořeny na Benecku) se na dotyčného či dotyčnou vzápětí obrátí s jízlivým úsměvem a odzbrojujícím dotazem: “Ale brát pražský plat ti nevadí?” Tuhle otázku by měli tesat do kamene.

Vzpomněl jsem si na to, když jsem před pár dny pročítal titulky svých příspěvků tady na Wotnau.cz. A došlo mi, že z mého líčení Kuvajtu může čtenář nabýt podobného dojmu, jako že Spojené státy jsou země, kde se střílí ve školách, a Česká republika je xenofobní, rasistický stát, kde je navíc každé druhé dítě umístěné v klecovém lůžku. Celý příspěvek →

Kamarádka Žába svého času na začátku roční stáže v Německu zažila zajímavou patovou situaci. Výzkumný ústav ji nemohl zaměstnat, dokud nebude zdravotně pojištěná, a zdravotní pojišťovna ji odmítla pojistit bez pracovní smlouvy. Pokud si dobře pamatuji, situace se tehdy vyřešila tím, že zdravotní pojišťovna vystavila jakési potvrzení o dobrém úmyslu ji pojistit, pokud bude zaměstnána, a ústav vystavil doklad o tom, že bude-li zdravotně pojištěna, zaměstná ji. Načež k obojímu skutečně došlo.

A teď něco o tom, jak se takové věci řeší v arabském světě. Celý příspěvek →

Tak, a jsem zase o krok blíž k vystavení místních dokladů. Mám za sebou odběr otisků prstů a “medical” (nikoli lékařská prohlídka, ale pouze odběr krve a rentgen plic). A tentokrát na mě poprvé opravdu těžce dopadl rozdíl mezi kulturami. Celý příspěvek →

Nejsem milovník přírody. Nikdy jsem nebyl. Flóru dělím na kytky, keře a stromy (no dobře, poznám třeba pampelišku –  tedy když zrovna kvete). Fauna jsou pro mě sekáči (se kterými jsem kdoví proč kamarád), kočky (se kterými jsem samozřejmě kamarád) a zbylá havěť (asi bych tedy poznal i takovou kobru, ale raději jako nějakou bezzubou stařenku). Ne že bych proti přírodě něco měl, jen mi prostě nic neříká.

Najdou se ale i výjimky. Třeba průhonické rododendrony. Nebo podzimní Divoká Šárka. Nebo výhled z Wotnau Hillu na Krétě. Nebo moře. Celý příspěvek →

(Poznámka na úvod: Tahle stať nemíří ani tak k tomu, jak to v Kuvajtu funguje, jako spíš k představám lidí z oddělení lidských zdrojů o tomtéž.)

Mám ho! Mám účet! Lidi, já mám bankovnííí úúúčééét!!!

Kolegové, kteří jsou jsou ve firmě rok-dva, říkají, že tak po půlroce už je všechno v pohodě, ale první týdny v cizí zemi člověka naučí radovat se z maličkostí. K tomu, abych tady mohl začít normálně existovat, se totiž napřed budu muset naučit, jak v praxi funguje mix vynikajících technologií, které zdejší firmy využívají, a procesů, které zatím nestihly úplně doladit, protože zdejší boom na to ještě netrvá dost dlouho. Tak třeba zrovna ten bankovní účet… Celý příspěvek →

Už jsem se svěřil, že jedním z hlavních důvodů, proč jsem se nabídku z Kuvajtu rozhodl vzít, byli lidé. Nejen že v každodenní komunikaci s Evropany, Afričany, Araby a Asiaty si člověk uvědomuje rozdíly mezi kulturami i znaky jednotlivých národních povah, ale občas si také vyslechnete příběh, který by se u nás jen těžko stal. Celý příspěvek →