Čarodějova věž

Za těch sedmdesát devět roků, které mu byly dopřány, toho stihl tak na tři životy. Folkaři ho znali jako písničkáře Kapitána Kida, který spoluzakládal Portu. Čtenáři detektivek sbírali jeho knihy s Otou Finkem. Já se se jménem Jaroslava Velinského poprvé setkal v polovině 80. let v antologii science fiction Stalo se zítra, kde mu vyšla novela Den a noc. Trochu svým fungováním připomínal Josefa Váchala – svoje knihy si psal, ilustroval, redigoval a vydával sám.

Většina lidí o několikerých Velinského osobnostech nevěděla. Kotlíkáři netušili, že píše, finkaři nevěděli, že zpívá a píše i jiné žánry než detektivky (kromě sci-fi třeba i westerny), a já zas neměl zdání, že můj nejoblíbenější český autor sci-fi má oddané posluchače a Watsony.

I v době, kdy už jsem zdání měl, mě ale překvapila zpráva, že mu v roce 2003 vyšel román o Rychlých šípech jménem Poslední tajemství Jana T. Za rychle rozebranou knihu spekulanti na Aukru chtěli i víc než tisícovku a já se pořád rozmýšlel, jestli do toho jít – až se nakladatelství Baset pochlapilo a, bohužel už po autorově smrti, knihu vydalo znovu.

O tom, jak jsem znovu přečetl Foglarovu Stínadelskou trilogii, abych si Rychlé šípy oživil a měl při čtení na co navazovat, jsem psal minule. Jak dopadlo mé setkání s Mirkem, Jarkou, Jindrou, Červenáčkem a Rychlonožkou ve Velinského podání, si můžete přečíst dnes. Celý příspěvek →

Dlouhá léta jsem se snažil sehnat román Jaroslava Velinského Poslední Tajemství Jana T., který navazuje na Foglarovu Stínadelskou trilogii. Zhruba v době, kdy jsem odjel do Kuvajtu, vyšel znovu, takže se mi nedávno konečně dostal do rukou.

Naposledy jsem si o Stínadlech četl, když mi ještě bylo -náct, z čehož vzešlo jasné rozhodnutí – než se pustím do Velinského, přečtu i původní romány. O tom, co jsem při tom zjistil a jaké to je, číst Foglara ve zhruba trojnásobném věku, než pro jaký psal, vypráví tenhle příspěvek.

Protože předpokládám, že pár z vás po přečtení dostane stejný nápad, raději hned nastavím pravidla, podle kterých budu hrát. Předpokládám, že jste četli Záhadu hlavolamu a Stínadla se bouří, takže budu volně mluvit o jejich ději. Ne všichni ovšem četli Tajemství Velkého Vonta (jsou lidé, kteří dodnes nevědí, že Foglar nakonec napsal i třetí díl!) a jen málokdo Velinského knihu, takže u nich si naopak dám pozor, abych nevyzradil něco zásadního a nezkazil budoucím čtenářům překvapení.

A teď, když už vše důležité víte, můžete číst dál.

Celý příspěvek →