Čarodějova věž

Poté, co mi pátý update unesli mimozemšťani (ale prý žije), máme tu update k Osmibitovému životu s pořadovým číslem 6.

S ohledem na to, že se poměr mého volného času a práce vyvíjí diametrálně odlišně od toho, co jsem si ještě před dvěma měsíci plánoval (víc o tom zas někdy v nějakém “kuvajtském” příspěvku), se musím pochválit.

Za uplynulé čtyři týdny jsem toho zvládl tolik, co bych podle plánu měl dát za necelých šest – sepsal jsem tři nové kapitoly a dalších osm zrevidoval. K revizi jich zbývá už jen sedm (jóóó!), problém je ovšem v tom, jak mi materiál bobtná pod rukama. Obvyklý proces je takový, že se chci o něčem zmínit a najednou si řeknu: “Hm, ale tohle by přece stálo za samostatný celek!” Takže před měsícem jsem měl kapitol k napsání od nuly deset a poté, co jsem napsal tři, mi jich zbývá devět. (Laskavý čtenář si jistě všímá, že dnes poprvé zveřejňuji, kolik přesně že mi toho ještě chybí.) Už se těším, jak mi testeři první verze doporučí polovinu těch v potu tváře dodatečně napsaných kapitol zase bez milosti vykopnout.

Na dokončení draftu anglické verze tedy asi dojde v září, ale pořád se nehodlám vzdát plánu mít tu českou pod stromeček (můj tajný sen o křtu na ByteFestu definitivně padá).

A teď ještě obvyklá pidiupoutávka na témata, která od posledního updatu v knize přibyla. Tak třeba…

• Kouzlo osmibitových parties. A mimo jiné příběh o tom, jak se stane, že se člověk vyspí do růžova v osmdesátidecibelovém rachotu.
• Dynamika vývoje členství v osmibitových skupinách. Lidé je zakládají, vystupují z nich, spojují se, někdo je členem více skupin, někdy více skupin funguje jako jedna… A třeba v té naší je polovina členů fiktivních, z toho jeden člen je pomnožný – a přesto se i oni aktivně života grupy účastní.
• Koření osmibitového života – osobní setkání. A příběhy o z míry vyvedeném německém psovi, nebo o tom, proč jsem jednou kvůli ptákům žijícím na Galapágách učinil téměř úspěšný pokus zakousnout se do koberce a slovenský kolega CreaMD musel fungovat jako můj mluvčí, protože jsem smíchy nebyl schopen slova.
• A něco málo o legendárním crackování (prolamování ochran proti kopírování) a mém setkání s naprosto hysterickým softwarem.

A to všechno je samozřejmě jen zlomek toho, co v Osmibitovém životě najdete.

Pokud chcete dostat echo, až bude knížka ke koupi, pošlete mi e-mail s předmětem “8” na adresu 8@wotnau.cz. Pokud mi nemáte co povídat, tělo zprávy můžete nechat prázdné.

Na shledanou u sedmého updatu 24. srpna!

A jsem zase v tom správném tempu!

Za uplynulé dva týdny jsem zrevidoval tři kapitoly a připsal jednu úplně novou. To sice tak akorát odpovídá mému běžnému dvoutýdennímu plánu, ale k tomu mám do zásoby hotovou i kostru kapitolky, kterou hodlám páchat v příštím týdnu. Jsem tedy sice s Osmibitovým životem stále o čtrnáct dní pozadu, ale mám před sebou světlé zítřky.

A která že témata nabrala za prvních čtrnáct dnů ramadánu definitivní obrysy? Mimo jiné povídání o…

• … demech a tom, jak jednotlivé druhy dem mají své zuřivé zastánce i odpůrce. Trochu mi to připomíná diskuse o tom, které vlastně je to lepší pohlaví.
• … tom, co je to vlastně ta osmibitová scéna (v angličtině máme dokonce i termín “scenér” a sloveso “scénovat”).
• … tom, jak se scéna za posledních dvacet let změnila a co pro člověka znamenala tehdy a teď.

A k tomu samozřejmě jako vždy pár historek k výše uvedeným tématům.

Dnes si dám zasloužený pohov u finále mistrovství světa ve fotbale, ale od zítřka už zase budu vytěžovat textový editor, abych se měl v neděli 27. července čím chlubit. Budu se těšit!

Tak na tenhle update o Osmibitovém životě rozhodně nejsem hrdý. Zatímco jsem byl s drahou polovičkou v Istanbulu, vyměnili expatu Dženovi generálního ředitele čili CEO. To má za následek, že všechna firemní zvířata se musí novému šéfovi představit epesní prezentací, ze které bude patrné, že jsou to muži na svém místě, kteří teď už firmu povedou jen k těm nejsvětlejším zítřkům. Slajdy do prezentací ovšem musí šéfům někdo připravit, takže expat Džen od svého návratu trávil prací nejen večery, ale bohužel i víkendové dny.

Podtrženo a sečteno – sice jsem trochu na knize zamakal, ale co se týče uzavřených kapitol či podobných celků, posunul jsem se od minule bohužel přesně o nic, zilch, nada, takže místo týdne náskoku teď mám vůči plánu dva týdny zpoždění.

Mám ale dvě dobré zprávy. Ta první je, že nám začal posvátný měsíc ramadán, během kterého je kratší pracovní doba – takže doufám, že těch pět teoretických hodin bude v praxi znamenat ne víc než běžnou osmičku. Mohl by mi tedy zbývat i nějaký čas na psaní. Druhá dobrá zpráva je hlavně pro ty, kdo mě tak úplně dobře neznají, a říká, že funguju jako hopík – když se mi nedaří, odrazím se ode dna a zase vyskočím nahoru. Takže v neděli 13. července pro vás budu mít o knížce mnohem lepší zprávy.

Slibuju.

Nebojte se, Wotnau.cz se nemění v pouhý sled updatů o Osmibitovém životě, jen jsem v posledních dvou týdnech hodně řešil práci, a tak ve volném čase na nic jiného než osmibitové psaní nezbyl čas.

A teď už k věci: Za uplynulé dva týdny jsem napsal jednu úplně novou kapitolu a zrevidoval jednu “těžkou” (byla fakt těžká – za pochodu se mi nafoukla o víc než polovinu a vzápětí rozpadla na tři menší) a dvě “lehké”. Čímž jsem dvoutýdenní cíl dokonce o fous přeplnil, takže stále jedu podle plánu!

A čím že jsem se konkrétně zabýval? Třeba tím, …

• … jaké to vlastně je programovat a co pro mě programování znamená.
• … že kódovat se dá i v duchu, třeba během pěšího výletu s německým kamarádem na Hlubokou.
• … jak moc pro výsledný dojem ze hry udělá její zakončení. Pokud tedy nějaký konec má.
• … co je pro hráče jinak, když už mu není patnáct, ale víc než dvakrát tolik. A víte, že jsem v tom našel spoustu výhod?

Které to jsou, o tom můžete přemýšlet do příštího updatu. Ten bude buď v neděli 22. 6., nebo v neděli 29. 6., podle toho, jestli se mi povede urvat z práce na krátkou dovolenou s Nejúžasnější ženou na světě v Istanbulu.

Stále platí, že pokud chcete dostat upozornění, že kniha už je hotová a k dispozici, stačí poslat mail s předmětem “8” na adresu 8@wotnau.cz – pokud pro mě nemáte žádný vzkaz, tělo e-mailu můžete nechat prázdné.