Radosti #5 – Jako staří přátelé

Když jsem zakládal tuhle občasnou rubriku příspěvkem o návratu Twin Peaks po 25 letech, rozhodně by mě nenapadlo, že o sedm let později budu psát o návratu něčeho, co se už v době, kdy Twin Peaks vznikaly, zdálo být dávno mrtvé. Tedy spíš někoho.

Nebudu to protahovat. Ilustrační obrázek vidíte a oproti žánrovým Twin Peaks jste téhle zprávě nemohli uniknout, ani kdybyste chtěli. Dnes tedy o návratu skupiny ABBA a zábavných pánech Björnovi a Bennym.

Miliarda dolarů, hologramy a odložené zprávy

400 milionů prodaných alb (v dobách, kdy deska stála spíše k ekvivalentu 30 EUR než dnešních 10). 17x na vrcholu na vrcholu singlové hitparády. ABBA Gold přes 1000 týdnů (to je 20 let!) v albové hitparádě ve Velké Británii. A 2. září, kdy ABBA oznámila svůj comeback, odložila zpravodajská stanice BBC 5 zprávy, aby mohla odvysílat její nový singl hned v okamžiku, kdy byl uvolněn.

Fámu, že na přelomu tisíciletí odmítli miliardu dolarů za comebackovou šňůru, která by čítala sto koncertů, skupina později potvrdila. Björn tehdy na přímou otázku ke comebacku odpověděl, že k němu chybí motivace. Peníze členové skupiny nepotřebují a budou raději, když si je lidé budou pamatovat v plné síle, nikoli jako revival sebe sama.

Motivace se nakonec našla – stát se první skupinou, která se vydá na koncertní turné v podobě hologramů vtipně pojmenovaných ABBAtaři (zpráva o tom způsobila větší senzaci než tehdejší sbližování KLDR a Jižní Koreje – a také narozdíl od něj nejspíš dojde dříve naplnění). Jejich vytvoření má na starosti ILM, světová jednička zvláštních filmových efektů, která pět týdnů zaznamenávala celou čtveřici na pódiu při přehrávání zhruba dvaceti písní. A protože zájem publika je třeba si pojistit, nahrála ABBA dva nové singly.

Dnes už se samozřejmě všude dočteme, že členové skupiny (která se nikdy oficiálně nerozešla, jen po svém nejlepším albu The Visitors nevydala další) spolu přátelsky vycházeli celou dobu až dodnes. Většinou tomu u slavných kapel, které náhle přestanou nahrávat, bývá jinak. O lecčem vypovídá, že spolu ti čtyři nebyli viděni na veřejnosti až do července 2008, kdy se sešli na švédské premiéře filmové verze muzikálu „Mamma Mia!“.

Ale ono vlastně – co je nám posluchačům do toho?

Víte, třeba mně docela dost. Těžko říct, jak to mají ostatní, ale na tomhle webu ABBA skončila v rubrice Radosti mimo jiné i proto, že mám pocit, že za tím vážně nejsou prachy.

The Way Old Friends Do

Moje maminka má v obzvláštní oblibě píseň The Way Old Friends Do, nahranou na albu Super Trouper živě z koncertu ve Wembley. Název téhle písně se u nás obvykle překládá „Jako staří přátelé“ – a přesně tohle mi rezonovalo v kebuli, když jsem si pustil záznam streamu, na kterém ABBA svůj comeback oznamuje. Obě dámy si zřejmě daly do smlouvy, že to nebudou muset přehánět s PR, a tak ten epochální okamžik museli obstarat Björn a Benny. Ti dva si v době neformálního konce skupiny řekli, že je společná práce stále baví, a tak jako tvůrčí tandem fungovali dál, například při tvorbě muzikálů. Je na nich vidět, že opravdu jsou staří přátelé. Přestože jsou každý úplně jiný.

Björn nespouští ze zřetele mediální obraz skupiny. Dá si práci, aby ve svých 76 letech naklusal na jeviště pružným krokem, a má nabarvené vlasy i vousy. Působí výrazně mlaději než před dvanácti lety, kdy dával jiný, méně významný rozhovor. O dva roky mladší Benny oproti němu působí jako bělovlasý starý pán s bříškem, jehož silnou stránkou je naprostá uvolněnost.

Jak se vzájemně doplňují a jak je baví si jeden z druhého utahovat, bych vám rád ilustroval na několika momentech z comebackového interview.

Nepřekonatelná touha

Moderátorka (výborně zvolená, profesionální, ale zjevně fanynka, takže dokázala zprostředkovat emoce, které musely cítit desetimiliony lidí po celém světě – v jednu chvíli je na ní vidět, že má dojetím v krku takový knedlík, že sotva dokáže mluvit) říká, jak surreálný byl pro ni pocit vidět ty dva spolu a vědět, co za chvíli přijde.

Björn: „Je to fakt super; a tak dlouho jsme po tom toužili!“

Benny: „No, hele, já ti nevím…“

Tady a teď

Moderátorka se ptá, proč až a právě teď.

Björn: „Dostali jsme návrh, abychom se vydali na turné v podobě hologramů.“ (Chvíli pokračuje o pokroku a průlomových technologiích.)

Benny: „A taky jsme to chtěli stihnout, než umřeme.“

Björn: „A ILM řekli, že je lepší to udělat, než umřeme, protože ty hologramy budou přesnější.“

NASA a holení

Björn: „Absolvovali jsme [5 týdnů] motion capture ve stockholmském studiu, které vypadalo jako velící středisko NASA.“

Benny: „Jediný opravdový problém byl, že jsme se museli hladce oholit. Já nosím vousy posledních 50 let…“

Björn: „Existují z toho fotky.“

Co koho baví

Benny: „Já k tomu můžu říct… Agnetha a Frida se holit nemusely– měly tu být. Měly tu dneska být, ale nebaví je to tolik jako Björna.“

Björn: „Ano, ano, já si média vyloženě užívám – podle mě jsou totiž součástí hudebního průmyslu.“

Všechny ty úžasné věci

Vzhledem k tomu, že žijeme v době sociálních médií, ve druhé půlce rozhovoru došlo na dotazy zasílané přímo diváky (Benny: „A jsou to milé dotazy?“).

Otázka: „Co vám dává sílu stále dělat všechny ty úžasné věci, které děláte?“

Björn: „Řekl bych… Být kreativní je síla sama o sobě, která vás táhne dopředu… dává vám energii.“

Benny: „A taky když neumíte nic jiného než skládat hudbu, tak prostě chcete skládat hudbu.“

Ví to tvá matka?

Otázka: „Jakou píseň jste nejraději hráli tehdy v osmasedmdesátém?“ (Vizáž roku 1978 by měly mít holografické podoby členů skupiny.)

Björn: „Does Your Mother Know That You’re Out.” (Sic! Píseň se ofiko jmenuje jen Does Your Mother Know.)

Benny: „Protože ji zpívá.“ (Většinu ostatních písní totiž zpívají Agnetha a Frida. Oba pánové písně skládají a zpívají obvykle jen doprovodné vokály.)

Ta nejlepší věc

Otázka: „Co je nejlepší na tom – být ABBA?“

Björn: „Být ve skupině jako je –“

Benny: „Řekl bych, že nemuset si dělat starosti s penězi. [Smích ve studiu.] Ano! Myslím to vážně. […] Můžete si dělat, co chcete. Já bych stejně psal hudbu, ale takhle máme všichni výrazně snazší život.“

A teď chvíli vážně

Že se ABBA vrací, je velká, vážně veliká věc, srovnatelná snad jedině s tím, kdyby se vrátili Beatles ještě za života Johna Lennona. Je to velká věc i pro mě osobně – historicky 3. příspěvek na tomhle webu je inspirovaný jejich písní Hole in Your Soul, která mi skoro odjakživa pomáhá překonat v životě těžké chvíle. Zatímco zmínka o TikToku nebo „náhodou“ zachycená duhová vlajka mezi fanoušky shromážděnými při sledování streamu po celém světě působily překalkulovaně až trapně, co tohle doopravdy znamená, pro mě shrnul zlomek vteřiny, ve kterém kamera skouzla po zhruba pětašedesátiletém pánovi, který s mobilem v ruce čekal, aby ten okamžik nepropásl, a v očích se mu leskly slzy.

Mně osobně udělalo radost, že za tímhle comebackem nakonec je i jiná motivace než zapsat se do historie. Při dotazu, zda od hologramového koncertu čekat spíš best of nebo hlavně nový materiál, totiž vyšlo najevo, že v době, kdy skupina motion capture absolvovala, měla pouze dvě nové písně. Album vzniklo až následně, prostě proto, že si nakonec řekli, že by bylo fajn společně natočit ještě něco dalšího.

Ačkoli si myslím, že novou deskou budu spíš zklamaný, cítím hlubokou, přehlubokou úctu k tomu, že ji natočili. ABBA tímhle návratem nemá co získat. Očekávání, která se navrší po takové pauze, není v lidských silách naplnit. To už víme z případů jako Duke Nukem Forever nebo Chinese Democracy, kde pauzy byly navíc daleko kratší. Všichni čtyři to musí vědět, a přesto do toho šli, prostě proto, že si to chtějí zkusit. Obdivuhodné.

Vše

Možná nejsilnější moment celého interview přišel při otázce „Máte hudbu stále stejně rádi, jako když jste začínali?“ Zatímco až do té chvíle oba pánové vždycky chvíli přemýšleli, aby řekli něco, co má hlavu a patu, tady oba nezamýšleně unisono a bez jakékoli prodlevy vyhrkli: „Yes.“

Čímž je řečeno vše.