Zatímco se snažím si v hlavě urovnat, proč přesně považuju populární Sapkowského Ságu o zaklínači za promrhanou příležitost a nečekaně špatný celek, když drtivá většina jednotlivých částí je v pořádku, narazil jsem v prostředním dílu na jednu geniální pasáž, o kterou se musím podělit. Sapkowski (podobně jako třeba Rowlingová) je vášnivý moralista a občas trochu přetahuje struny, ale následující řádky jsou platné tak univerzálně, že z toho až mrazí:
„Předpovídám, že to s vašú nenažranú rasú zle skončí,“ zaprorokoval si Zoltan posupně. „Všecka rozumná stvoření na temto světě to v núzi, svízeli a neštěstí táhne do hejna, poněváč mezi svojima rodnýma se těžké časy lepčí překonávajú, když jeden druhému pomáhá. Ale mezi váma, luďma, každý akorát hledí, jak na bídě teho druhého zarobit. Když je hlad, nedělíte sa o žrádlo, ale sežerete slabé. Něco takého sa može osvědčit ve vlčí smečce, poněváč to pomože přežít najsilnějším, enomže u vaší rozumnej rasy přežijú a do čela sa proderú ti najhorší zkurvenci. Přeberte si to, jak chcete.“
A. Sapkowski: Křest ohněm (Třetí část ságy o zaklínači). Leonardo, Ostrava 1997, s. 158. Přel. Stanislav Komárek.