Když jsem před necelým rokem zakládal rubriku Radosti, první příspěvek byl o návratu seriálu Twin Peaks. S původními herci, původními tvůrci a jednou těžko uvěřitelnou náhodou, protože mrtvá Laura Palmerová v Červeném pokoji řekla agentu Cooperovi: „Příště se setkáme za pětadvacet let.”
Kromě projektu samotného mě tehdy nadchlo i nadšení a nesobeckost, s nimiž se k dokončení dávno začatého příběhu stavěli všichni zúčastnění včetně těch, pro které v něm nebude místo.
O pár měsíců později se ale začaly dít věci, které mě přiměly přemýšlet, jestli Radosti nebudu muset přejmenovat na Zlosti. Šlo samozřejmě o peníze. Jak byste řekli, že to v našem krásném jedenadvacátém století dopadlo?
14. března prosákla přes Twitter informace, že to s návratem Davida Lynche do Twin Peaks nemusí být tak horké, protože se vyskytly „komplikace”.
16. března se objevila informace o tom, že Lynch režírovat nebude.
Lynch sám se k tomu nevyjádřil až do 6. dubna, kdy ohlásil, že nové Twin Peaks nenatočí on, protože seriál nebude mít rozpočet dostatečný k tomu, aby ztvárnil nový scénář adekvátním způsobem.
Jiné zprávy hovořily o tom, že se se společností Showtime nedohodl na procentech, která bude mít z prodeje hotového seriálu na nejrůznějších nosičích.
Následovala bouře na sociálních sítích, která mě zase jednou nalomila směrem k tomu, že na těch Faceboocích, Twitterech a internetech vůbec možná přece jen něco bude. Jedna věc je, když se na facebookové stránce pár tisíc lidí přihlásí, že půjdou proti něčemu demonstrovat, a nakonec jich jsou desítky. To je případ, kdy je třeba něco dělat aktivně a věnovat tomu čas a energii. Jestliže ale masy konzumentů hrozí tím, že na televizním ovladači místo tlačítka A stisknou tlačítko B, případně jako projev nevole někdy v budoucnu místo poctivého nákupu stáhnou data z internetu (což bývá jednodušší a pohodlnější), je to hrozba, kterou je třeba z pohledu televizního producenta brát vážně.
Těžko říct, jestli zafungovala sociálněsíťová iniciativa „Save Twin Peaks” nebo jestli zúčastněné strany dostaly rozum z nějakého jiného důvodu, ale celé drama vyvrcholilo nečekaným veletočem: 16. května se objevila zpráva, že nové Twin Peaks nakonec nebudou čítat devět, ale pravděpodobně 18 epizod – a že je od první do poslední vteřiny bude režírovat David Lynch!
To by nahrávalo tomu, že bez ohledu na Lynchova procenta se skutečně vedl i spor o rozpočet, protože čím delší seriál, tím víc se v něm rozpustí náklady na interiéry a exteriéry.
Podle e-mailu, o který se podělila Sherilyn Fenn, to vypadá, že lecčemu napomohli herci. Lynch v něm děkuje jí i zbytku obsazení za „velkou roli“, kterou sehráli ve vyjednávání. Dá se hádat, že některé z klíčových postav tedy prohlásily, že bez Lynche do toho prostě nepůjdou.
Vypadá to tedy, že všechno dobře dopadlo. Lynch (režie), Frost (scénář), Badalamenti (hudba), MacLachlan (agent Cooper) a spousta dalších potvrdili, že na projektu pracují. Relativně šťastný konec příběhu ale kalí dvě zprávy.
Jednak Michael Ontkean nebude hrát šerifa Harryho Trumana, přestože prý původně strávil stovky hodin přípravou na návrat do role. Těžko říct, co za tím je. Honorář se jako odpověď nabízí. Pan Ontkean by měl při vyjednávání nevýhodu – je mu téměř sedmdesát a jiný vzhled postavy se dá svést na stárnutí. Ať už ale šerifa Trumana bude hrát kdokoli, jen doufám, že se nějakým zázrakem nebo dobrou režií objeví podobná chemie, jakou měli Ontkean s MacLachlanem v původním seriálu.
Druhá novinka je ještě smutnější. 28. září zemřela na rakovinu Catherine Coulsonová, která jako nezapomenutelná Dáma s polenem byla jedním ze symbolů seriálu.
Twin Peaks tak v posledním roce přešly z kategorie zpráv o zázracích mezi věci, které se skutečně dějí; se vším, co k tomu patří. Teď už ale naštěstí nejde o jestli, ale jak. Protože po všech peripetiích se v září konečně začalo točit.