Tak na tenhle update o Osmibitovém životě rozhodně nejsem hrdý. Zatímco jsem byl s drahou polovičkou v Istanbulu, vyměnili expatu Dženovi generálního ředitele čili CEO. To má za následek, že všechna firemní zvířata se musí novému šéfovi představit epesní prezentací, ze které bude patrné, že jsou to muži na svém místě, kteří teď už firmu povedou jen k těm nejsvětlejším zítřkům. Slajdy do prezentací ovšem musí šéfům někdo připravit, takže expat Džen od svého návratu trávil prací nejen večery, ale bohužel i víkendové dny.
Podtrženo a sečteno – sice jsem trochu na knize zamakal, ale co se týče uzavřených kapitol či podobných celků, posunul jsem se od minule bohužel přesně o nic, zilch, nada, takže místo týdne náskoku teď mám vůči plánu dva týdny zpoždění.
Mám ale dvě dobré zprávy. Ta první je, že nám začal posvátný měsíc ramadán, během kterého je kratší pracovní doba – takže doufám, že těch pět teoretických hodin bude v praxi znamenat ne víc než běžnou osmičku. Mohl by mi tedy zbývat i nějaký čas na psaní. Druhá dobrá zpráva je hlavně pro ty, kdo mě tak úplně dobře neznají, a říká, že funguju jako hopík – když se mi nedaří, odrazím se ode dna a zase vyskočím nahoru. Takže v neděli 13. července pro vás budu mít o knížce mnohem lepší zprávy.
Slibuju.