Práce v mezinárodním kolektivu má spoustu výhod. Naučíte se, že hodnoty, se kterými jste vyrůstali, nejsou ty jediné možné, procvičíte si cizí jazyky, poznáte jiné způsoby uvažování a kolegové občas nastaví zrcadlo vašim předsudkům.
Má to ale i svá úskalí.
To jsme takhle seděli v zasedačce a rozebírali situaci na trhu.
“S daty jsme na tom dobře,” říkal zrovna Tudor. “Nejsme sice nejlevnější, ale měli bychom být natolik na dostřel, aby lidi rozdíl v cenách neřešili. Zvlášť když teď umožňujeme sdílení datového balíčku a máme nejpřívětivější administraci. Na rozdíl od konkurence se zákazník může kdykoli podívat, kolik dat už spotřeboval a kolik mu ještě-”
“Počkej, tím myslíš na webu, ne? V telefonu si to přece může zjistit každý,” přerušil Tudora náš společný indický šéf.
“Nemůže,” kontroval Tudor, který má svůj píseček dobře zmapovaný a pravidelně tyhle věci kontroluje s kolegou z výzkumů trhu.
“Fakt ani přes USSD?”
“Ne.” Tudor byl neoblomný.
“Tomu nevěřím. Tohle má přece každý. Kontrolu stavu balíčku přes hvězdička číslo křížek už musí mít dokonce i v Africe.”
“Ehm.”
“Ano, Hayet?”
“Ehm,” zopakovala naše tuniská kolegyně.
Tapanovi trvalo ještě nějakou půlvteřinku, než mu to došlo. A pak, přestože ho nemám zrovna v lásce, jsem si zase jednou připomněl to, o čem jsem tu psal už loni – že dobrý manažer umí jednat s lidmi. A pohotově reagovat. Vybruslil z toho vážně úctyhodně – zdvořile a sebeironicky.
“Promiň, Hayet, nemyslel jsem tím nic zlého ani konkrétního. Chci říct, že to už přece musí zvládat dokonce i v Indii.”
Měl ale také kliku, že žádný z dalších Indů, kteří s nám v tu chvíli byli v místnosti, neměl chuť si zavtipkovat.