Abdullah

Občas na mě dolehne, jak je tenhle svět zvláštně komplikovaný. Vždycky, když si vytvoříte nějaká očekávání, předsudky a zkratky, abyste nemuseli uvažovat nad každým případem zvlášť, někdo vám do toho vzápětí hodí vidle. Posuďte sami…

Funguje to tak v telekomunikacích všude na světě. Když třeba chcete změnit cenu SMS do zahraničí, tak vám IT řekne, ať dodáte seznam zahraničních předčíslí, na která se má cena vztahovat. I když vysvětlíte, že se má vztahovat na všechna zahraniční předčíslí a že cena má být jen jedna, takže nemůže dojít k žádnému spornému případu, stejně po vás budou ten seznam chtít. Potřebují si hlídat záda. Pokud dojde k nějakému trablu, vždycky vám řeknou: “Naimplementovali jsme přesně to, co business požadoval.”

Tohle mě nikdy nepřestane fascinovat – jako by IT nebylo součástí businessu a jejich plat šel z kapsy někoho jiného než zákazníka (jak je tomu u zbytku firmy)! Implementujeme to, co se po nás chce – a víc nás nezajímá. Co na tom, že se někdo překlepnul. Co na tom, že podle toho překlepu po zákazníkovi chcete jeho měsíční plat, nebo mu naopak něco dáváte úplně zadarmo. Business to tak chtěl, halas.

Zažil jsem to v Čechách. Zažil jsem to v Kuvajtu. Tady jsem dokonce zažil i to, že IT něco naimplementovalo špatně (což jsme doložili požadavkem na implementaci, kde byla cena úplně jiná než ta, která se pak objevila v systémech) – a stejně pak IT po marketingu chtělo oficiální požadavek, aby špatnou cenu opravili na správnou.

O to víc mi klesla čelist z jedné drobnosti, která se přihodila tento týden. Máme v IT kolegu, kterému budu říkat třeba Abdullah (už třeba proto, že se tak opravdu jmenuje). Jsme poměrně často v kontaktu, protože se účastníme stejného projektu. A někdy předevčírem přišel mail adresovaný mně a kolegům z produktového marketingu: “Ahoj pánové, pročítal jsem dokumentaci k Wasilu a v požadavcích máte, že na webu půjdou aktivovat doplňkové balíčky, ale ne samotný produkt. Jestli to chápu dobře, tak to není úplně to, co chcete, ne? Co se zítra sejít a společně přepsat zadání tak, aby to odpovídalo?”

Jasně že jsme se sešli a dohodli, co bylo třeba. Jasně že jsem Abdullahovi poděkoval za jeho přístup. Jen nevím, co si přesně myslet o tom, že by rád přestoupil k nám do marketingu. Na jednu stranu by tu byl užitečnější než leckteří stávající kolegové. Na druhou stranu bychom tím přišli možná o jediného korporátního ajťáka na světě, který uvažuje o skutečném smyslu toho, co implementuje.

Pointa příběhu se objevila o den později. Těžko říct, jestli je to (typicky arabské) vysvětlení celé záležitosti, ale každopádně je skoro dojemné. Zeal mi na Abdullaha prásknul jednu drobnost – jeho táta byl ve firmě prvním IT ředitelem. Sice skončil už v roce 2005, ale on i jeho syn mají zřejmě k firmě hluboce osobní vztah.

No řekněte – není tenhle svět tak nějak zvláštně komplikovaný?

Příspěvek byl publikován v rubrice Kuvajt, Život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *