Náš nový marketingový ředitel (a můj pátý šéf za poslední dva měsíce) se jmenuje Michael. Je mi sympatický už tím, že i když se prý v Dánsku čte [Mikael], dává přednost výslovnosti [Májkl]. My Wotnauové bychom o tom mohli vyprávět.
Doufám, že nám Michael chvíli vydrží. Ředitel Salesu totiž skončil včera, po třech měsících. Za tu dobu nikdo nemůže změnit fungování celé divize, natož firmy, takže buď zase zapracovala nějaká mocenská klika, nebo to zabalil sám.
Já doufám, že vydrží Michael, on zase musí doufat, že vydržíme my. Několik lidí už z marketingu odešlo, další mají podanou výpověď a Michael ví, že jedním z jeho prvních úkolů je stabilizovat vlastní tým.
Zatím dělá dojem charismatického vůdce, který dobře ví, co chce od firmy i od nás – a co nám je ochotný nabídnout. A mně je sympatický tím, že hraní politických her omezuje na minimum.
Jsem první pricing manager, kterého firma má, takže mi bylo jasné, že nejdu do růžové situace. Když se rozhodnete, že potřebujete cenaře, je to nejspíš proto, že do nedávna firma rostla sama od sebe díky přirozenému vývoji trhu a teď je poprvé v průšvihu. Nejel jsem do Kuvajtu stát se loserem, ale to víte, že mě občas taky napadne, jestli by nebylo lepší se na celý emirát a svou odpovědnost vůči práci i kolegům vykašlat a místo toho udělat radost jedné treperendě ve střední Evropě tím, že dám výpověď taky.
Když jsem měl s Michaelem první sólový meeting, začal nenápadně pátrat po tom, na jakém principu funguju. Nejdřív se mě zeptal na plat. “To ale nemůžeš mít o moc víc, než bys měl doma, ne?” řekl mi, když jsem mu odpověděl. (Hm, takže jsem se zase jednou prodal pod cenou. Děkuju pěkně.)
Následující dotaz směřuje na rodinu. Říkám, že ženatý nejsem, ale že ve střední Evropě je jedna Nejúžasnější žena na světě. A jak často že se prý vídáme? Vysvětluju, že nevídáme, protože podle smlouvy mám první nárok na dovolenou po půlroce. Načež nahazuju udici a dodávám, že vzhledem k tomu, jak často se mi střídají šéfové, si nejsem jistý ani tím, že mi někdo schválí tu dovolenou, kterou si plánuju na srpen.
Michael vidí svou příležitost a skáče po ní. “No to je tedy děs,” říká. “Já si neumím představit, že bych byl bez ženy a děcek tak dlouho. To si piš, že ti tu dovolenou nikdo nezruší.” Načež sedá k počítači a píše: “Ahoj Jasone, tvou srpnovou dovolenou tímto schvaluji. Dej mi vědět konkrétní detaily a obejmi za mě svou drahou polovičku. Michael.”
Teprve pak drbeme dál o kuvajtském trhu, zákaznících, konkurenci, vnitrofiremní politice, cenách. Když pak odcházím, zastavím se ve dveřích a říkám: “Mám heslo, že odpovědný jsem především své práci a sobě samému, ale s tou dovčou sis u mě začal budovat jistou osobní loajalitu.”
Michael se zakření. “No proto jsem to přece udělal, ne?”
Já vím, on ví – ale sympatické na tom je to, že to s úsměvem a na rovinu řekne. S tímhle chlápkem si budu rozumět.
Pokud nám tedy vydrží.