Jak že to vlastně je s tou láskou

Prastaré národní moudro praví, že úspěch se neodpouští.

Vzpomínám si, jak jsem svého času četl vášnivý příspěvek nějakého bloggera o tom, jak Láska nebeská je příšerný film a jak se tam postavy chovají jako naprostí imbecilové a tak všelijak podobně. Člověk si říká, co všechno by mohlo vzniknout, kdybychom my Češi tohle zaujetí pro kritiku přetavili do něčeho pozitivního.

To se mi to kecá. Dost dlouho jsem film odmítal vidět i já, jenže pak na něj jednou přišla řeč v bývalé práci. Přiznal jsem, že o něm nic nevím, ale že je tak profláklý, až se mi ho vidět ani nechce. Petra s Tomášem, kteří mě, hadi, poměrně dobře znali, na sebe mrkli a druhý den jsem dostal do ruky DVD se slovy: “Tohle chceš vidět. Přines mi to po víkendu zpátky zkouknutý.” Po víkendu jsem měl nejen nakoukáno, ale i koupenou vlastní kopii. A taky jsem se naučil, že ne všechno, co se líbí spoustě lidí, je špatně. Občas se to vážně nemusí vylučovat s kvalitou, aspoň podle toho, jak ji vnímá Wotnau.

Lásku nebeskou, která se v originále jmenuje Love Actually, nějak jako “Láska fakticky” (v narážce na píseň Love Is All Around, tedy něco jako Láska je všude kolem nás, ze které se stárnoucí rocker Billy Mack, jedna z více než tuctu hlavních postav filmu, snaží udělat vánoční hit tím, že slovo láska zamění za Vánoce) jsem napoprvé beznadějně ořval. A stává se mi to dodnes pokaždé, když ji vidím o samotě. Když na film koukáte, říkáte si, že musel být napsaný a natočený s obrovskou láskou a péčí nějakým hrozně laskavým člověkem. A pak si pustíte bonusy a zjistíte, že Richard Curtis, který film napsal a režíroval, je hrozně laskavý člověk, který do svého díla investoval spoustu lásky a péče. A taky úžasných nápadů, zkušeností a vhledu do života.

Chcete příklad? No i kdyby ne, stejně vám ho dám, protože kvůli němu vlastně příspěvek píšu. Pamatujete si ještě tuhle scénu (pro ty, kdo ještě neviděli, nebudu blíže specifikovat)?

LaNebKdyž jsem ji viděl poprvé, dojala mě.

Pak jsem na DVD našel rozhovor, ve kterém Richard Curtis říká, že v těchhle záběrech není ani jeden herec – štáb prostě umístil na letiště kameru a páry, které do konceptu scény zapadly, následně byly požádány o svolení natočený materiál použít. Což mě dojalo podruhé.

Zítra odlétám na Srí Lanku, kde si v Colombu na letišti nějakých šest hodin počkám na jedno strašně důležité letadlo. Poprvé po víc než šesti měsících se uvidím s Nejúžasnější ženou na světě. A čím dál víc mi dochází, jak úžasně to pan Curtis s tím obrazem trefil.

Protože minimálně na letištích je láska fakticky všude kolem.

Čímž svým laskavým čtenářům přeju krásnou druhou polovinu srpna a vše nejlepší k narozeninám, svátkům a výročím svatby a začátkem září se zase těším na virtuální shledanou.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kuvajt, Život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář: Jak že to vlastně je s tou láskou

  1. nejúžasnější žena na světě :-) napsal:

    Pokračování Love actually…zítra touto dobou, Colombo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.