(Ne tak zcela) Pohádky sta a jedné noci – příběh první

Před nedávnými a nedávnými časy přibyl do jednoho emirátu expat jménem Džen. Podnikl dalekou cestu, aby pracoval pro jednoho z největších místních obchodníků, který prodával lidem kouzlo mluvení na dálku. Obchodník neměl k Dženovi důvěru, a tak mu řekl: “Džene, zatím pro mě budeš pracovat jen na zkoušku. Jestliže však s tebou budu po stu dní spokojen, můžeš pro mě pracovat natrvalo – tedy aspoň dokud to jednoho z nás nepřestane bavit.”

“Budiž, obchodníče,” řekl Džen a šel se na to vyspat. Po první noci přišel první den a po něm druhý, třetí… Některé byly snazší, jiné náročné, někdy Džen pracoval dlouho do noci. Zdálo se ale, že s ním je obchodník spokojen. A Džen se těšil, až po stém dni přijde stá a první noc a bude mít jistotu výpovědní doby či odstupného, bude-li se s ním obchodník chtít rozžehnat.

A tak dny ubíhaly a obchodník a Džen se spolu naučili vycházet. Jednoho dne se však sultán ze sousední země, jemuž celý obchod patřil, rozhodl, že obchodníkův zisk není dostatečný. A tak se obchodník dozvěděl, že se z ryze osobních důvodů rozhodl opustit svůj úřad. A teprve tehdy se Džen začal dozvídat, že ne vše v obchodě s kouzly je tak, jak se na první pohled zdá…

Manažerští paragáni

Vypadá to, že pohádky v orientálním duchu mi tak úplně nejdou, takže budu raději pokračovat tak, jak mi zobák narost – svou neopakovatelnou hovorovou pražštinou.

Už jsem se před časem zmínil, že nám byl rezignován generální ředitel. Na tom by v době, kdy je firma v krizi, nebylo nic neobvyklého, kdyby tenhle nebyl v úřadu nějakého půl roku. O těch šest měsíců dřív dostal zlatý padák předchozí Nejvyšší a s ním i ředitel marketingu a pár dalších hlavounů. Nový ředitel pak většinou mívá nějaký čas na to, aby pokulhávající kolos dostal znovu do tempa.

Ten náš ho, jak se zdálo, nedostal. Což mi bylo divné, protože Dr. B. byl sice despota a mikromanažer, ale to občas mívá i své klady a není to nic neobvyklého ani mezi úspěšnými šéfy. Až několik týdnů poté, co ve firmě skončil, se ke mně dostal celý příběh jeho odchodu, který je typicky arabský.

Kolik šejků znáš, tolikrát jsi pletichářem

Důvodem odchodu Nejvyššího totiž nebyl ani tak výkon firmy (které se, pravda, oproti loňsku dařilo ještě hůř) jako to, že naštval, koho naštvat neměl. Na tom tedy ještě není nic typicky arabského, ale na tom, že to naštvání nemělo nic společného s liniemi odpovědnosti a řízení ve firmě, už ano. Ze sedla ho totiž vyhodili lidé postavení o dvě až tři úrovně níž než on. Protože znali jiné lidi.

Máme ve firmě manažerku, které budu říkat třeba X, a manažera, kterému budu zcela překvapivě říkat Y. X svého času přišla s brilantním nápadem získat veškerý reklamní čas v jednom televizním kanále a rvát do lidí naši firmu pod tlakem, a Y ji vehementně podporoval. Zahučelo v tom zhruba milion dinárů a prodeje se nezvedly ani o malé fň. A Nejvyšší zcela otevřeně řekl, že to byla pořádná a drahá chyba, a ne tak zcela otevřeně naznačil, že v ní mohla mít zájem i nějaká třetí strana.

To ale neměl dělat, protože X a Y se znají s katarským šejkem (a v Kataru sídlí naše nadnárodní matička). X a Y odjeli na víkend do Kataru, kde si šejkovi postěžovali. Pak se vrátili a čekali. Nic se nedělo. Týden, dva, tři. Napětí mezi nimi a Nejvyšším se spíše stupňovalo, výsledky jejich diverzní akce nikde, a tak X a Y dali výpověď.

Výpovědní doba jim běžela už čtvrtým týdnem, když si top management jel do Kataru pro pravidelný kvartální výprask. Nejvyšší odjel do Kataru ve čtvrtek, v sobotu večer se vrátil a v neděli dopoledne výhradně z osobních důvodů rezignoval. Což bylo o to zajímavější, že současně s jeho rezignací byl oznámen i jeho nástupce, jako by výběr nového ředitele multimiliardového (měřeno v korunách) kolosu byl záležitostí pěti minut.

Zajímavé také je, že o výpovědi X a Y už nikdo nemluvil a oba ve firmě pracují dál.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kuvajt, Život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.