Provedení versus exekuce

Jedna z pouček, na které narazí každý, kdo se chystá začít podnikat, zní “10% je nápad, 90% exekuce.” Já bych tedy slovo exekuce nahradil slovem provedení, ale jinak mi nezbývá než souhlasit. Jinak by se nikdy nemohly uchytit nové večerky, nové e-shopy s elektronikou apod.

Vlastně – když tak o tom přemýšlím, v Kuvajtu bych s tou náhradou exekuce za provedení tolik nespěchal.

Tahle legrace se sice odehrála už před pár týdny, ale nemůžu se o ni s vámi nepodělit, protože krásně ilustruje výše uvedené moudro.

Nejprve nápad. Když jsem se registroval v největším kuvajtském e-shopu jménem X~Cite, ptal se mě zákaznický profil na národnost a jazyk, kterým mluvím. Což mi v zemi, kde jen necelá třetina obyvatel jsou místní a angličtina a hindština jsou jazyky, které preferují statisíce lidí, připadalo jako vynikající nápad.

A teď ta poprava. Eh, totiž exekuce. Několikrát jsem v X~Cite nakoupil a zboží vždy vyzvedával na prodejně. Nedávno jsem ale s nějakou objednávkou překročil limit pro dodání zdarma, a tak jsem si řekl, že se nechám obsloužit. Ve čtvrtek odpoledne jsem ještě jednou ve svém profilu zkontroloval, že Džen je anglicky mluvící expat, a uzavřel transakci, aby doprava připadla na víkend, kdy budu určitě doma.

V pátek dopoledne telefon. Číslo jsem neznal – hurá, zřejmě tedy doprava z X~Cite! Ano. Tedy snad. Dotyčný mluvil arabsky a tvrdil, že je z “Alghanim Company”. Rychle jsem si vzpomněl, že Alghanim je firma, které X~Cite patří, a uklidnil se. Nakonec se mě pan řidič hodně (z)lámanou angličtinou zeptal na adresu. Udiveně jsem si pomyslel, že tu přece mám v profilu v e-shopu a k tomu ji při každé objednávce potvrzuji, takže by měla být na faktuře, ale přesto jsem mu ji v-e-l-m-i p-o-m-a-l-u nadiktoval.

O čtvrt hodiny později druhý telefon. Že prý “down”, to jako dole. Řekl jsem si něco o tom, proč mám při objednávce vždycky vyplňovat poschodí, ve kterém bydlím, a číslo bytu, ale pak jsem těch šest pater dolů seběhl.

Nikde nikdo. Žádné auto v barvách X~Cite, ani v barvách Alghanim Electronics, ani nic, co by vypadalo jako dodávka zásilkové společnosti. Řekl jsem si, že dotyčný zřejmě zavolal s předstihem, aby si mohl být jistý, že už budu na místě, až přijede, a rozhodl jsem se počkat.

O tři minuty později mě to přestalo bavit. Zase jsem vyšel těch šest pater, uchopil telefon a zavolal zpátky. Co nejjednodušší angličtinou vysvětluji, že “žádné auto X~Cite, žádné auto Alghanim, žádná zásilkovka”. Odpověď? Hodně netrpělivé “Down!” Jestli se nepletu, tak v angličtině je to pro psa povel “Lehni!”, ale rozhodl jsem se si to nevzít osobně a znovu jsem sešel dolů.

Vyšel jsem do středu ulice, abych nebyl k přehlédnutí, a začal jsem se rozhlížet. Pořád totéž. Žádný X~Cite, žádný Alghanim, žádná zásilkovka, vlastně vůbec žádná dodávka. Jenom tamhle stojí mezi ostatními auty zaparkovaný naprosto nijak neoznačený bílý pickup. Když jsem si všiml, že má za volantem řidiče, bylo vyhráno.

Když jsem s balíčkem v ruce podruhé vystoupal svých šest pater, srovnal jsem si, kde všude se pan Nápad s paní Exekucí dostali do konfliktu.

1. Obchod se jmenuje X~Cite, dopravce se přihlásil jako Alghanim.
2. Proč vyplňuji, že jsem anglicky mluvící expat, když mi pošlou Araba (přestože mají spoustu anglicky mluvících indických zaměstnanců), který umí anglicky tak o deset slov víc než já arabsky?
3. Proč uvádím v každé objednávce doručovací adresu, když ji musím dopravci znovu nadiktovat?
4. Proč vyplňuji patro a číslo bytu, když dopravce dál než před dům nedorazí?
5. A nakonec proč si jako zákazník musím hrát na Sherlocka a hledat v ulici naprosto neoznačené auto, jehož řidič se na sebe nesnaží nijak upozornit?

A až příště budu nakupovat v nějakém českém e-shopu a bude se mi drát na jazyk něco případného na adresu jeho či některého ze smluvních dopravců, tak pokud si na výše uvedený příběh vzpomenu, omezím brblání zhruba na čtvrtinu. Jo, nápady měli v X~Cite dobré. Ale poté, co jsem na vlastní kůži zakusil jejich popravu, už jsem vždycky nakupoval jen u konkurence.