Tajemství přechodného zmizení expata Džena

Víme první! Proč mezi 3. 9. a 7. 11. nebyl žádný update Wotnau.cz? Kde je expat Džen? Šokující odhalení! Čtěte uvnitř tohoto příspěvku!!!

Když jsem psal o tom, že Zeal dal na počátku května výpověď, byla to jen polovina pravdy. Dali jsme ji totiž v rozmezí dvou dnů oba, akorát že já nahlásil svůj odchod na počátek srpna. S novým šéfem jsme si nesedli, Nejúžasnější si také nestěžovala, že se vrátím do Čech o nějaké čtyři měsíce dřív, než jsem původně plánoval, nebylo tedy moc co řešit.

Řešit mohla spíš firma, které dalo v osobách nás dvou výpověď celé cenové oddělení. Ale neřešila. S hledáním náhrady za nás nikdo nespěchal. Až v polovině července, kdy už jsem byl poslední žíjící pricingář v Ooredoo Kuwait, si najednou někdo všiml, že se během příštích dvou měsíců bude připravovat business plán na příští tři roky – a že po mém odchodu na marketingu nebude nikdo, kdo by věděl, jak na to.

Expat Džen vyjednává

Načež přišla firma s tím, jestli bych nebyl ochotný zůstat o nějakou dobu déle a s business plánem vypomoct. Po konzultaci s Nejúžasnější jsem se rozhodl nezávazně vyjednávat, už proto, že se šéfem jsme si během těch dvou měsíců kupodivu našli nějaký oboustranně akceptovatelný modus operandi.

Ukázalo se, že zatímco šéf poměrně dobře chápal, co by moje setrvání obnášelo, oddělení lidských zdrojů si představovalo, že zůstanu za stávajících podmínek. Na což jsem opáčil, že kdybych byl ochotný zůstávat za stávajících podmínek, nedával bych výpověď.

Když do konce mého úvazku zbýval týden, firma se rozhoupala k dalšímu jednání. Tak jsem si řekl své oblíbené zaklínadlo, že nejde prohrát, a rozhodl se si jednou v životě zkusit tvrdé vyjednávání.

K mé (v krátkodobém horizontu) radosti i (z hlediska životní zkušenosti) k mému smutku (fungují vážně jen ostré lokty) jsem skončil s konzultantskou smlouvou a dohodou, že práci provedu na dálku z Čech s výrazně lepším ohodnocením než činil můj původní plat. Na lidských zdrojích mě prý za to neměli moc rádi, ale šéf se mi zaručil, že odměnu, na které jsme se dohodli, dostanu.

Pro mě samozřejmě ideální řešení – sice práce jak na kostele, ale za kuvajtské peníze, s českými životními náklady a ženou mého srdce nablízku.

Expat Džen je v pohodě

Zábavná situace nastala ohledně mého odchodu ze země. Když jsem se optal, jak dlouho mi bude firma vyřizovat výstupní formality, odpověď byla: “Tak dva až tři dny.” Už jsem v Kuvajtu nějakou dobu pobýval, takže jsem si raději nechal dva týdny.

Když do data mého odletu zbýval den, stále ještě jsem neměl zpátky svůj pas a do bytu, který jsem opouštěl, se měl den po mém odchodu stěhovat další nájemník, uvědomil jsem si, že v něčem mě Kuvajt přece jen změnil. Dřív bych v podobné situaci vyšiloval a stresoval se až na půdu. Teď jsem si jen říkal, že pokud z nějakého důvodu neodletím, ať už proto, že pas mít vůbec nebudu, nebo v něm bude chybět nějaké razítko a zadrží mě na letišti, prostě to budu nějak řešit. Marketingový ředitel mi řekl, že pokud k tomu dojde, že má v bytě gauč navíc, ať se klidně ozvu, takže pouštní bezdomovec by se ze mě nestal, a to ostatní by také nějak dopadlo.

Pas jsem nakonec dostal zpátky do ruky deset hodin před odletem. Ale při přesedání v Istanbulu mi přišla vyplašená esemeska, že si ho firma zapomněla ofotit, takže teď jeden tým nemůže předat druhému dokumenty o tom, že jsem bez dluhů vůči kuvajtskému státu, takže mi jako můj bývalý garant mohou poukázat poslední mzdu, kterou mi do té doby preventivně blokovali. Prostě chaos až do konce.

Expat Džen dýmá

O svém návratu jsem na webu neinformoval nejdřív proto, že jsem na něj chtěl ještě dát pár článků, na které jsem měl našetřené nápady, a později hlavně proto, že nahlásit, že jsem zpátky, v době, kdy budu byznysplánovat (kdo to někdy zažil, ví, že je to nonstop práce na pár měsíců), by bylo sebevražedné. Maximálně bych zarmoutil spoustu přátel, kterým bych se marně snažil vysvětlit, že se s nimi vážně ještě minimálně šest týdnů nestihnu sejít.

Následující dva měsíce se mi kouřilo z hlavy, tu a tam jsem pracoval osmnáct hodin denně, ale nakonec se zadařilo. K poslednímu říjnu jsem přeťal pouta s Wataniyou/Ooredoo Kuwait a nastal čas začít z bývalého zaměstnavatele ždímat peníze, které mi dlužil – externí kontrakt a stále chybějící poslední výplata.

Dosavadní vývoj mě svým způsobem naštval. Peníze za externí práci mi totiž už přistály na účtu, takže zatímco lidské zdroje a finance v Ooredoo Kuwait jsou nespolehliví byrokrati a stále je musím urgovat, šéf, kvůli kterému jsem dal výpověď a neměl pro něj dobrého slova, se ukázal jako chlap, který drží slovo.

Wotnau se (ne)vzpamatovává

Uvolnění pracovního stresu bylo zřejmě to poslední, co moje tělo potřebovalo, aby si uvědomilo, že už není v Kuvajtu, ale v Čechách – a že si vlastně nepamatuje, jak bojovat proti evropským bacilům. Takže jsem od Nejúžasnější chytil epesní rýmičku, která mi strávila jeden týden v nosních dutinách, druhý v krku a třetí na průduškách – teprve když si s ní poradily všechny části dýchacího aparátu, milostivě mě opustila.

Wotnau začíná žít

Takže teprve zhruba před dvěma týdny jsem konečně po dlouhé době zase vyrazil volným tempem běhat a – tramtadadááá! – otevřel zase rukopis Osmibitového života. Původní časové plány jsou samozřejmě opět v háji, ale zato je vyděláno na to, abych ho mohl v klidu dokončit. Update s novou představou o tom, kdy bude kniha připravená pro čtenáře, zveřejním dle staré dobré tradice v neděli.

Pokud jde o to, co bude dál, tak v nejbližší době hlavně dohánění sociálních kontaktů s přáteli a dokončování knihy. Do budoucna pokud se objeví nabídka ze země, na které bychom se s Nejúžasnější shodli, vydáme se spolu ještě na nějakou dobu do světa. Takže uvidíme, jak to bude s expatem Dženem dál. Ještě sepíšu nějaké souhrnné zhodnocení mé kuvajtské zkušenosti a pak rubriku Kuvajt na Wotnau.cz uzavřu a budu se těšit na další dobrodružství.

A kde že je tedy expat Džen?

Na otázku, kde je expat Džen, vám tedy mohu s radostí odpovědět, že momentálně (vzhledem k současnému počasí dokonce doslova, har-har) u ledu.