Od té doby, co mám vlastní web, se ze mě nejspíš začíná stávat trpaslík.
Jeden z mých nejstarších příspěvků je recenze praštěné německé komedie 7 trpaslíků, a v Kuvajtu jsem navíc začal pít pomerančový džus. Tomu, jak známo, trpaslíci holdují, alespoň v pohádce Z. K. Slabého Bukukururuna (po roce 1989 znovu vydáno jako O jedné čarodějnici, králi trpaslíků a Plaváčkovi), ve které podle něj dokonce pojmenovali své sídlo – zámek Pomo.
Obzvlášť mi zachutnal džus z floridských pomerančů, který se vyrábí hnedle ve třech variantách, jež dávají zákazníkům na vybranou, kolik chtějí mít v džusu dužiny (dle kamarádky Vlnky tzv. “bordelu”). Dostáváte tak na vybranou mezi “žádnou dužinou” (“no pulp”), “trochou dužiny” (“some pulp”) a “nejvíc dužiny” (“most pulp”). Já mám na rozdíl od Vlnky džus s bordelem rád, a tak jsem ho začal kupovat pravidelně.
Druhé, co mě na džusu zaujalo, byl nápis na krabici: “NOT from concentrate” (“NENÍ z koncentrátu”). Vzal jsem to jako povedený vtípek a důkaz, že výrobce má nejen dobré nápady, ale i chytré lidi v oddělení marketingové komunikace. Tenhle džus totiž patří mezi ty dražší (tím, že je v Kuvajtu prohibice, mi odpadají české středeční ping pongy s přáteli, které stejně sloužily jen jako záminka pro následnou hospodu s pivem, takže si na ten džus vlastně i našetřím) a všemi nápisy na krabici dává najevo, že jde o nekompromisně přírodní džus. “Bez přidaného cukru”, “Floridský přírodní”, “Prémiová kvalita”, “Vymačkáno z čerstvých floridských pomerančů”, chlubí se obal. Že není z koncentrátu, by se tedy mělo rozumět samo sebou, a tak jsem nápis bral jako vtipné popíchnutí výrobců nižší kvality. Tedy až do letošní dovolené na Krétě.
Nápis NENÍ z koncentrátu v poslední řádce nad obrázkem pomeranče (vlevo) a grapefruitu (vpravo) anglicky a arabsky.
Právě jsme se vraceli z celodenní výpravy za krásami jihozápadního pobřeží (o níž vám povyprávím, až se dokopu rozchodit úložiště na 1fichier a dát Nejúžasnější přístup, aby mi na něj mohla nahrát fotky). Byl pozdní večer, v polovině října na Krétě lásky čas, ale nás v tu chvíli spíš zajímalo, že jsme neměli nic v lednici ani v žaludku, a tak jsme zastavili u Lidlu v Plataniasu. Sice jsme oba odpůrci globalizace, ale pokud malebné místní obchůdky o půl kilometru dál nabízejí totéž o 30% dráž jen proto, že všude okolo jsou hotely a dovolenkářům se nechce odcházet příliš daleko od pláže, tak si pomyslíte něco o tom, že pokud tady o vaše peníze nestojí, půjdete jinam, i kdyby to měl být nadnárodní moloch. Kde že jsem to-? Jo, už vím, Lidl v Plataniasu. Že jsme tam zastavili a šli na nákup.
Jak jsme tak procházeli uličkou mezi regály, zapřemýšlel jsem nad tím, co by se mohlo dobře popíjet u snídaně na terase při pohledu do hor a na moře, aby naše romantická dovolená byla ještě romantičtější, a oko mi padlo na džusy. A na jednom z nich, mně úplně neznámém, byl mně velmi dobře známý nápis: “Not from concentrate!” A z druhé strany totéž v řečtině.
Tím se ovšem úplně měnila situace. Tohle už znamenalo, že někteří výrobci vážně začínají vidět jako nutnost uvádět, že jejich pomerančový džus je pravý pomerančový džus se všemi náležitostmi pravé pomerančové džusovitosti.
Docela to se mnou zamávalo. Dokonce natolik, že jsem na nápis upozornil Nejúžasnější a povyprávěl jí, že stejný vídám i v Kuvajtu od úplně jiného výrobce.
“Není tak trochu smutné, že začínáme žít ve světě, kde je zapotřebí upozorňovat na to, že nějaká věc je opravdová?” zakončil jsem a čekal, co bude, protože jestli do mě Nejúžasnější pravidelně kvůli něčemu reje, tak je to moje věčné moralizování.
A pak se stala jedna z nejsmutnějších věcí, které se mi přihodily za posledních pár měsíců. Světlo mého života se na mě podívalo a naprosto vážně řeklo: “Máš pravdu.”
Nooo, ono to tak cernobile neni. Dzusy, i ty naprosto prave, skvele, uzasne apod… se vyrabeji bud tak, ze se stava vymacka a nasledne zakonzervuje, nebo ze se vymacka stava, odpari voda a takto zkoncentrovany vyrobek se dopravi tam, kam ma, a voda se opet doleje. V druhem pripade se jedna o dzus z koncentratu bez ohledu na to, jak pravy a skutecny je, technologie vyroby, prepravy, konzervace proste znamena, ze je “z koncentratu.” V podstate ve vyslednem produktu asi nebude velky rozdil, nicmene velky rozdil je v tom, kolik energie musel vyrobce pouzit na prepravu te vody, ktera za normalnich okolnosti vsude (mozna s vyjimkou Kuvajtu) je. Sumasumarum, je pochopitelne, ze si chce vyrobce nechat za praci navic zaplatit, tudiz ji zminuje na obalu… co je na tom divneho? Ostatne od kdy Ty resis kvalitu dzusu..:)?
Jenže očekávání je automaticky nastaveno, že běžný džus JE z koncentrátu – tudíž je jen logické, že výrobce zdůrazní vyšší kvalitu ;-). To mě víc míchne, když mi v restauraci vydávají šťávu s vodou za džus nebo místo objednaného džusu donesou nektar (znalí ví). A co je opravdové – džus z koncentrátu, džus, který není z koncentrátu, ovocný nektar či fresh? Záleží na tom, co člověk očekává.
A místním obchůdkům jsi udělal ještě dobrou reklamu, v průměru byly dražší spíš o 100% než o 30%. 30% by se dalo omluvit a vzít jako podpora malého podnikatele, ale dvojnásobek už je regulérní zlodějna. Nutno podotknout, že do kvality to bylo tak maximálně 1:1 – v obchůdcích jsme natrefili na lepší slepené oříšky a jogurty, Lidl měl lepší chleba, úžasné chlebové tyčinky, pitelnější víno, nejlepší sušené fíky, které jsem kdy jedla, a překvapivě širší výběr ovoce a zeleniny.
No jo, já mám Krétu rád, takže i když na něco krétského nadávám, tak jen tak zlehka. A ještě jsem si vzpomněl na jednu věc, která mi v Lidlu chyběla – kvalitní destiláty. 😉
O tom žádná, výběr lihovin je limitovaný. Na Krétu nadávat netřeba. Když už jsi se nedávno přiznal, že Tě příjemně překvapilo cestování po Srí Lance, tak já mohu to samé říci o Krétě. Bylo to moc fajn. Otázka je, jakou částí se na úspěchu akce podílela samotná Kréta 😉
Uz jsem se sem jednou pokousela vlozit komentar, ale nepodarilo se mi to. Tak to zkusim jeste jednou, treba budu uspesnejsi…:)
U dzusu je problem v tom, ze se piji i tam , kde nejsou pomerance…:) Ale vazne, pokud se odhledne ode vsech “prirodne identickych nahrazek”, nektaru apod., pak velka vetsina i velmi kvalitnich dzusu se dela z koncentratu, protoze je neekonomicke a neekologicke transportovat tu spoustu vody. Pochopitelne jsou i dzusy nekoncentratove, ktere prochazeji pouze pasterizaci. Takoveto dzusy jsou nutricne a dle meho nazoru i chutove vcelku podobne tem “z koncentratu”, nicmene jejich transport vyzaduje mnohem vice usili (misto jednoho letadla leti tak asi deset). Je tedy logicke, ze se tento “nadstandard” na obalu objevi, nebot cena techto dzusu je tak o 30 az 50 % vyssi nez u tech z koncentratu. Nechci polemizovat o tom, zda ta spousta energie navic skutecne nese nejakou pridanou hodnotu, kazdopadne to, ze se takove dzusy prodavaji s patricnou informaci na obale je dano poptavkou a ochotou lidi je koupit. Ja osobne myslim, ze nez zaplatit ca 50 Kc za litr neceho takoveho, je lepsi koupit pytel pomerancu a odstavnovac…:)
Ostatne, Wotnau, co Te primelo zabyvat se kvalitou dzusu?
Ahoj Listovice, vítej na mém webu!
On dorazil i ten první komentář, ale jakýkoli nový přispěvatel do diskusí mi napřed spadne do administrace. Poté, co potvrdím, že dotyčný či dotyčná není automat spamující každý formuláš na internetu reklamou na repliku rolexek, vuttonek, prodloužení pohlaví či ne-ví-da-né péčko, už se všechny příští komentáře zobrazí hnedle.
Pokud jde o koncentrátovou diskusi, dá se narazit na vášnivé zastánce i odpůrce koncentrátu ohledně energie vynaložené na výrobu a transport. Klidně podepíšu, že vozit koncentrát do Kuvajtu může být eko-šetrnější (u Řecka bych si asi nebyl jistý – tedy v případě džusu z Floridy možná byl). O co mi v příběhu šlo, je spíš lehký smutek nad distorzí současného světa ekonomickými a následně marketingovými (při plném vědomí, že jsem inženýr ekonom a marketing mě živí) tlaky. Stejně na mě působí třeba fenomén vestavěného zastarávání (built-in obsolescence), vydávání nedokončeného softwaru (dnes už nikoli výjimka, ale standard) nebo zdokonalování vedlejších znaků produktu, jehož základní funkce není dotažená. Sice to už může být projev toho, že “za mých mladých let…” (měl bych nárok – člověk se prý stává konzervativním od patnácti), ale spíš mi přijde, že je něco systémově špatně.
Ad kvalita džusu – tou se samozřejmě nezabývám. 🙂 Prostě jsem jeden zkusil, zachutnal mi a pak se mi s ním přihodil příběh.
Ani ja nechci resit, co je setrnejsi/mene setrne, eko, bio etc… Pokud ma stredoevropan opravdu takto “zeleny mozek”, tak ma kaslat na pomerance a mackat stavu z jablek (pripadne z kaktusu, je-li v Kuvajtu)..:) Navzdory tomu si myslim, ze udaj o tom, zda pomerancovy dzus je nebo neni z koncentratu, je z ruznych duvodu podstatna informace o vyrobku a mela by na nem byt uvedena. Neni to zadne “klamani” zakaznika, ani vymysleni irelevantnich privlastku s cilem zvysit aktraktivitu vyrobku, jak mohlo z Tveho pribehu vyznit. Svet tedy neni az tak uplne zkazeny….:)
Tak už jsou přátelé malého míčku taky slavní! 🙂 Ale trochu jim křivdíš, někteří občas následný granát či nefiltr vynechají 😉