Roky, sny a empatie

V cíli amsterdamského maratonuNemládneme. Po třicítce sport bolí, kocoviny dosahují intenzity, při které si rozmyslíte, jestlí vám stojí za to chlastat, a s nealkem to taky není žádná sláva, protože když místo do hospody vyrazíte do čajovny či kavárny, máte pro změnu problémy s usínáním (něco o tom vím; příspěvek začínám psát ve 2:53 ráno). Ale před pár dny jsem si uvědomil, že tohle stárnutí má i něco do sebe.

Celý příspěvek

Rubriky: Sport, Život | Komentáře: 6

Čarodějova věž slaví 5. narozeniny!

Papouch se sklenkou bublinek

Vážně, nebo možná spíš věžně! Prvnímu příspěvku na wotnau.cz je dnes přesně pět let. Snad dost na to, aby to ospravedlnilo malé ohlédnutí.

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Komentáře: 8

Po horách s lidmi a počítači
aneb Textové výkřiky do digitální tmy
čili Co jsem dělal o prázdninách

Šumavská žánrovka

Někdy počátkem května jsem zašel na čaj s hvězdným generálem, měsíčním prezidentem etc. etc. TDM, který jen tak mezi řečí prohodil: „Kdybys měl chuť udělat si dovolenou na horách, přijeď na ZX Šumavu. Program je takový, že si každý dělá, co chce, a občas mají všichni chuť dělat chvíli něco společně. Přijeď, na jak dlouho chceš, rád tě uvidím.“ Existují psí lidé a kočičí lidé. Jako kočičí člověk jsem k takovému popisu akce zahořel okamžitou láskou a vyšrafoval si v diáři celou dobu jejího trvání.

Celý příspěvek

Rubriky: Osmibitové počítače, Život | Komentáře: 3

Veškerá snaha České pošty

Bouřka snášející se na hlavu chudáčka pošťáčkaNemám nic zvláštního proti České poště. Že se jí nějakým zázrakem podařilo nechat si nabourat business s doručováním zásilek, přestože už celá desetiletí má nejspíš nejhustší síť odběrných míst, kdežto všechny ty Zásilkovny, Doručenky a HeurekaPointy ji musely s mnohamilionovými investicemi vybudovat od nuly, je problém jejího managementu, nikoli můj jakožto zákazníka. Ale jedna věc mě pravidelně přivádí k teplotě nukleární fúze — malý bílý papírek s nápisem “Oznámení o uložení zásilky”. Nikdo totiž nemá rád, když z něj dělají blbce.

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Štítky: , , | Komentáře: 2

S tátou na pivu

Tak jsme zas jednou po dlouhé době zašli s tátou na pivo. Bylo to fajn. Jako vždycky. Politoval jsem fotbalovou Spartu, které nejen že se nedaří, ale teď tam ještě ke všemu budou povinně všichni jíst špagety. Táta vyjádřil pochopení, že mi dělá radost titul Slavie, protože zatímco pro Spartu je to stará vesta, my sešívaní z toho máme svátek na několik dalších let – a pak se nevinně zeptal, jak se Slávce daří ve druhé hokejové lize. Prostě normálka. Jenže pak nám to nějak záhadně sedlo a nad druhým žejdlíkem jsme zabrousili na témata, na která dřív sotva přišla řeč.

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Komentáře: 3

Tak trochu zpátky na Srí Lanku – 2. část
aneb Tak trochu do vesmíru

<em>Něco</em> na hrobě - detailDnes vám povyprávím o tom, jak to dopadlo s tou drobností na hrob A. C. Clarka.

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Štítky: , , , | Komentáře: 3

Tak trochu zpátky na Srí Lanku – 1. část
aneb Když Wotnauovi dojdou slova

Leslie's House

Tenhle příběh začal skoro před rokem. Napřed bylo třeba, aby skončil, na přelomu roku jsem chtěl v Pozitivním prosinci mít jen aktuální kauzy, aby mě někdo neobvinil, že hezké zážitky a pozitivní zprávy vyškrabávám z minulosti, a od počátku roku zhruba do konce dubna mívám osmibitové období, kdy se stránky snažím udržet při životě, ale nemám většinou čas ani odvahu pouštět se do témat, na kterých mi opravdu záleží. Jako třeba do tohohle.

Vyprávění jsem rozdělil na dvě části. Ne proto, že by bylo tak dlouhé, ale protože má dvě pointy. A mě by fakt hrozně mrzelo, kdyby ta první, ze které mi dodnes tak trochu zůstává rozum stát, zanikla jen proto, že byste ji při čtení příspěvku měli uprostřed.

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Štítky: , , , | Napsat komentář

Láskyčas

Lásky časJe pozdní večer – první máj. A já si tak říkám, jak by se asi Karel Hynek Mácha díval na svou lyrickou tvorbu i onu slavnou lyrickoepickou skladbu s odstupem, kdyby byl nezemřel už v šestadvaceti letech. Osobně bych si tipnul, že podobně jako Květuščin dědeček v Adéle, když Kopeckého zlosyn s předstíraným obdivem vzkřikne: „Jakže?! Autor fenomenálního díla Květena Jindřichohradecka se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici?“

(Pro ty, kdo mají momentální výpadek paměti: „Hřích nezralého mládí.“)

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Štítky: , , , , , , , , | 1 komentář

Iks odstínů šedé

Dva naštvaní potvoráciČím jsem starší, tím raději mám černobílé vidění světa. Když jste chápaví a tolerantní ke všem a ke všemu, často nakonec zjistíte, že nejste schopni jakékoli akce z obavy, že někomu ukřivdíte. Jak to kdysi shrnul jeden můj známý: je fajn, že člověk rozumí pohnutkám, které koho k čemu vedly, ale občas je přitom problém udržet si nějaký vlastní názor.

Jenže ať se snažím si život monochromatizovat sebevíc, bílá a černá se občas míchají tak, že je od sebe neoddělíte ani v té nejvýkonnější centrifuze.

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Komentáře: 10

Řeči našich kmenů

Ork, goblin a lingvistaPřed dávnými a dávnými časy nám v práci přibyla do týmu nová kolegyně. Ze začátku jsme všichni počítali s tím, že nemá zkušenosti s telekomunikacemi, a krotili jsme se ve výrazivu. Ona se ale – v tomhle případě ke své škodě – rychle adaptovala, a tak jsme začali používat náš běžný profesní slang. Ve chvílích, kdy se v nějakém dialogu úplně ztratila nebo jí neznalost termínu zatemnila smysl toho, co by měla dělat, měla Dana ve zvyku říkat: „Nerozumím řeči tvého kmene.“

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Štítky: , | Komentáře: 4